Imaginární reportáž s Romanou aneb o poezii Jardy Ch.

3. května 2017 v 14:55 | LadyLoba
Imaginární reportér:
Zdravím Tě Romano. Můžeš nám prosím Tě říct, jak jsi potkala svého muže?

Romana:
Může za to poezie (říká se smíchem). Je to vlastně takový malý zázrak. Oba jsme přispívali na liter.cz - amatérský literární server a pak si lidi zorganizovali pár setkání. Jinak jsme se prakticky nemohli potkat - on je o 12 let starší, takže trošičku jiná generace, pohybuje se hlavně v Domažlicích a Poběžovicích, já toho času jsem žila v Praze. Navíc oba zcela jiné profese - on lékárnik a já toho času dělala v IT - testovala jsem SW.

Imaginární reportér:

Můžeš nám ještě víc popsat vaše první setkání?

Romana:
No můžu. Jarda mi po létech řekl, že když mě po prvé viděl, tak si říkal: "Ježíš, ta je hrozná. Ta patří k nám ?" Dnes se tomu oba smějeme. Bylo to pro mne na prvním srazu literu U krále Jiřího, 29.zaří 2007, bylo tam asi 10 lidí. Ani jednoho z nás tehdy nenapadlo, že budeme jednou manželé. Vím, že hláška z toho večeře byla:"Korytnačky sú trvanlivé". Druhý den jsme strávili příjemné dopoledne a už jsem pak tak hrozná nebyla. Tu noc jsem dočetla knížku Příběhy síly od Carlosa Castanedy. A v to ráno jsem měla zajímavý prožitek - cituji z jednoho starého mailu "vnimala som dnes rano zvlastne jedno stretnutie s jednym psom. Akoby som zaroven vedela, co sa stane, zaroven zazivala uzas z toho ze sa to deje, zaroven som ho bez slov volala k sebe a ten pes, resp. fenka, prisla ku mne, nechala sa poskrabkat a oblizla mi nos (psi pozdrav). Velmi ma to potesilo ..." Ještě v den toho srazu přišel mail od mladého muže, do kterého jsem byla tehdy zamilovaná, správa cca po měsíci na cestách mimo "civilizaci", byla jsem šťastná, že jsou na živu. Takže to dopoledne jsem asi nejvíc mluvila o něm, taky vím, že jsme byli společně na jídle a že jsem Jardovi vykládala/četla taroty - tehdy jsem měla jen velkou arkánu - Oshovky. Jarda mi četl některé své básně. Hezky se vyčasilo, tak jsme taky trochu fotili, dařilo se dělat "pohlednicové" fotky Prahy.
Pohlednicova Praha
A ještě bylo zajímavé, co se mi pak honilo hlavou to odpoledne, když jsem se tehdy vracela na svou tehdejší "základnu" - tedy domů. Taky budu citovat z toho starého mailu: "a potom som si vystupila na Pankraci, s vidinou prijemnej prechadzky. A ako som tak sla sama domov, uvedomila som si, ze mi je tak blazene, ze ak by som si mohla vybrat, kedy umriem, tak v takomto euforickom stave, v takyto krasny den ... Mala som pocit, ze na nicom nezalezi, zaroven som si uvedomovala, ze az pridem domov, tak nieco zjem a potom naklusem sem do prace (vykazy, testy ..), ale to vsetko je nejak zvonku, nezalezi na tom "







Imaginární reportér:
Říkáš, že oba píšete poezii, kdo podle tebe píše líp?

Romana:
No samozřejmě, že Jarda, vždyť já se sotva naučila chodit a on už měl za sebou první pokusy. Jeho první sešit s básněmi je datován rokem 1979, to mne bylo 5 let.

Imaginární reportér:
Umíš zarecitovat z paměti nějakou jeho nebo tvojí báseň?

Romana:
Ne, neumím. Umím leda tak hlavně refrény jeho písní Táhni do bažin a Velikej flám. Jo zejména ty refrény umím békat. Mám ráda společné békání. Vlastně všichni důležití muži mého života - včetně táty - mi alespoň někdy v životé něco zpívali, jen pro mne, v soukromí. Považuji to za hodně intimní a krásnou záležitost.

Imaginární reportér:
Tohle ale nejsou tvá nejoblíbenější díla od něho, nebo jo?

Romana:
Ne, tyhle ne, i když je mám ráda. Ty nejoblíbenější jsou dvojího druhu - ty obecné a pak ty, co byly alespoň částečně psány i pro mne.

Z těch obecných je pro mne úplně nej tahle:

Nevím vlastně vůbec nic o Buddhovi
Zato s Ježíšem jsme spávali na seně
Opilí laciným vínem
A s nohama bolavýma
Se spoustou puchýřů
To já jsem ho tenkrát práskl
Chtěl to
Říkal
Víš radši bych tady s vámi dál pil
Ale mám ještě nějakou práci

Jsem rád že se vrátil
I když s ním už pak nikdy nebyla taková sranda
Ale o Buddhovi
O Buddhovi vlastně nevím vůbec nic

autor: JardaCH

A pak mám ráda i tyhle:

A tady jedna, ke které jsem kdysi dopsala kousek i já:


A bylo jitro jako na počátku světa
Syrové svěží vzduchem vznášela se věta
A kolem byly nekonečné pláně
Léta Páně

A jaro bylo plné příslibů a lásek
Nad vodou ještě mlha vznášela se
A v sadu rozkvétaly třešně plané
Léta Páně

Jako když muž se ženou miluje se
Tak dýchal mech v tom rozjitřeném lese
A láskou zavoněly prosluněné stráně
Léta Páně

A rosa třpytila se jako turmalíny
Vzduchem se nesla vůně čerstvé hlíny
Na louce u lesa se popásaly laně
Léta Páně

Tak staré smutky ztratily se v šeru
Stoupaly ptačí písně do éteru
Na půli cesty jednou setkají se dlaně
Léta Páně

autor:JardaCH

I prišla k muži nebadane jeho žena
Objala jeho záda namožená
a na oči mu položila horké dlaně
Léta Páně

autor:LadyLoba

Z těch alespoň trochu pro mne je pro mne nej tahle:


Někdy se nezmůžu na víc
Než letmé pohlazení puntíkatých křídel
Která ti nadělil osud
A přitom bych chtěl
Rozhrnout záclonu všech tvých mraků
A stát zase nahý ve vichřici
Jako v té vzpomínce
Kterou ještě nemám
A napsat ti báseň
Tu báseň všech básní
Abych pak už nikdy
Žádnou jinou napsat nemusel
Báseň
O které bys všude hrdě říkala
"Ta je pro mě!"

Jenže ta děvka
Poezie
Zase chrápe
S někým jiným

A tuhle nám četli kamarádi z ochotného divadelníckého
spolku Karel i na svatbě (vznikla v září 2010, v čase,
když já jsem byla na pouti):


Já stojím na zemi ty létáš v oblacích
Nastavím náruč zachytím tvůj pád
Když jako bumerang se ke mně navracíš
Vždyť víš že já jsem ten který má tě rád


Najdi si sama sebe na vlnách
Nahoru dolů tam a zpět
Houpací kůň a obyčejný strach
Naděje která zboří zeď

Najdi se mezi těmi stěnami
Vpravo či vlevo cihlou být?
Na chvíli zastav Co je před námi?
Chci vedle tebe poznat klid


Nemusíme být krásní
Abychom se milovali
Já Ty
A svět rozpuštěný v jediném okamžiku
A zítřek je vzdálenější

Než mlhovina v Andromedě


Moje žena je v zásadě dobrá.
Zato v kyselině,
v kyselině je to pěkná mrcha.


Možná nejsi to nejlepší
Co mě mohlo potkat
Ale určitě jsi to nejlepší
Co mě potkalo
 

Další články


Kam dál

Reklama