Co když sem tvá "Přátelská duše" ?

25. července 2007 v 12:34 | neznámý, zdroj www.carodejka.net |  Čo ma zaujalo
btw jestli pak tady dokážete najít www.carodejka.net najít i tenhle "poklad" ->

Malá Duše mluví s Bohem: "Heč já už vím kdo jsem."
A kdo tedy jsi, ptá se Bůh.
Jsem světlo, říká Duše.
Ano velmi správně.
Duše se zamyslí a řekne, ale já bych to chtěla i zažít.
Nemůžeš zažít něco, co už jsi. Jsi světlem.
Já vím, ale přesto….
Chvíli si takto spolu povídají a ze zvědavosti se k nim začnou přibližovat další duše, které jsou ve Vesmíru aby si poslechli o čem je řeč.
Nemůžeš být něco, čím už jsi, ale můžeš prožít něco abys byla ještě něčím jiným.
Malá Duše chvíli přemýšlí a za chvíli zajásá, Já, já už to vím, co bych chtěla prožít, já bych chtěla poznat co je to Odpuštění.

No to je pěkné, ale musí být někdo, komu bys mohla odpustit a jak vidíš, zde není komu odpouštět. Zde jsou jen samá světla které dohromady tvoří Slunce.
Z davu duší, které pozorně sledují tento rozhovor, vystoupí Přátelská Duše. Jestli chceš, tak já ti pomohu.
A jak mi chceš pomoci?
Nu jak, udělám ti něco hrozně moc zlého tak, abys mi to pak mohla odpustit.
A proč bys to dělala?
Proč? Přece proto, že tě miluji!!!!
Dobře, řekne Malá Duše a už se těší, jak bude odpouštět.
Ale abych to udělala, musím přestat být světlem, řekne ta Přátelská duše. A pomalu přestane zářit, postupně začne tmavnout a tmavnout.
Až se na zemi sejdeme, ty mne nepoznáš. Budu temná a strašlivě moc ti ublížím. Musíš mi však slíbit jedno. Nesmíš zapomenout kdo jsem a nesmíš zapomenout proč to dělám. Protože pokud zapomeneš, budeme se dlouhé věky setkávat. Tak dlouho, až se jednou konečně rozpomeneš na naši úmluvu a odpustíš mi.
A Malá Duše zcela vážně řekne. Slibuji, že na to NIKDY nezapomenu!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama