Antonín Sova: Píseň v osamění
A pakli mně pochopíš
já budu vysvobozen.
Pak svolím a otevřít smíš
vězení, jemuž jsem zrozen.
Pak smysl to bude mít:
tak vpuštěn do života
já lačně zas budu pít,
čím hoří duch i hmota.
A pakli mně pochopíš
já budu vysvobozen.
Pak svolím a otevřít smíš
vězení, jemuž jsem zrozen.
Pak smysl to bude mít:
tak vpuštěn do života
já lačně zas budu pít,
čím hoří duch i hmota.
