5) "V čase mezi meditacemi buďte dítětem iluze."
... lákavý a poetický obraz, který se nevykládá zrovna snadno. Už způsob jeho podání nás vede spíše k tomu, abychom ho nevysvětlovali. Jeho podstata tkví v tom, že po ukončení praxe vsedě můžeme vnímat všechny své prožitky jako zcela nové a svěží, že v nich můžeme najít nekončící příležitost nechat vše, jak je, a uvolnit se v tom.
...
Při studiu buddhismu se učíme určitému náhledu na svět a technikám meditace, vybízejícím nás, abychom se vzdali ega a prožívali vše takové, jaké to je. Slogany o absolutní bódhičittě představují právě takový náhled. ... Nemusíte je hned pochopit. ... Jsou pobídkou, abyste se učili dívat se na svět jako na něco, co není zdaleka tak pevné, jak se nám to jeví. Tím zasévate ve své mysli semínka a probouzíte určité aspekty svého bytí. ... Poskytují nám alespoň něco, čeho se můžeme přidržet, i když všechna tato učení se zabývají tím, jak se nedržet vůbec ničeho.
...
"Vše, co vidíte, je živoucně neskutečné v prázdnu, a přece není pochyb o tom, že je tu forma. To, co vidíte, tu není ani ne-není. Je to obojí a zároveň ani jedno z toho. Cokoliv slyšíte, je ozvěnou prázdna, a přece je tu zvuk - skutečný - 'ozvěna prázdna'.
Dobré i zlé, šťastné i smutné, všechny myšlenky mizí v prázdnu jako stopa letu ptáka na obloze."
...
Sloganům je třeba naslouchat, přežvykovat je, uvažovat o nich a sami se dobrat jejich významu. Jsou to spíše pobídky než tvrzení či fakta.
... Každý máme své silné pocity dobra a zla, správného a špatného. Cítime, že různé části nás samých jsou zlé či špatné, zatímco jiné považujeme za cnostné a dobré. A všechny tyto naše protikladné dvojice - štěstí a smutek, vítězství a porážka, stráta a zisk - spolu navzájem soupeří.
Pravdou ovšem je, že dobré a zlé existuje vedle sebe, stejně jako kyselé a sladké. Nejsou k sobě v protikladu. ...
Možná jste už slyšeli větu, že Buddha není tam venku, Buddha je uvnitř. Buddha uvnitř je zlo a dobro existující vedle sebe, koexistující špatnost a čistota. Buddha uvnitř nejsou jen krásné věci. Buddha uvnitř je stejně tak zanesený jako čistý. Buddha uvnitř je stejně tak zanesený jako čistý. Buddha uvnitř je opravdově bolavý stejně jako zdravý; nechutný, smradlavý a odpudivý, stejně jako jejich příslušné protiklady - a to vše existující zároveň.
... lákavý a poetický obraz, který se nevykládá zrovna snadno. Už způsob jeho podání nás vede spíše k tomu, abychom ho nevysvětlovali. Jeho podstata tkví v tom, že po ukončení praxe vsedě můžeme vnímat všechny své prožitky jako zcela nové a svěží, že v nich můžeme najít nekončící příležitost nechat vše, jak je, a uvolnit se v tom.
...
Při studiu buddhismu se učíme určitému náhledu na svět a technikám meditace, vybízejícím nás, abychom se vzdali ega a prožívali vše takové, jaké to je. Slogany o absolutní bódhičittě představují právě takový náhled. ... Nemusíte je hned pochopit. ... Jsou pobídkou, abyste se učili dívat se na svět jako na něco, co není zdaleka tak pevné, jak se nám to jeví. Tím zasévate ve své mysli semínka a probouzíte určité aspekty svého bytí. ... Poskytují nám alespoň něco, čeho se můžeme přidržet, i když všechna tato učení se zabývají tím, jak se nedržet vůbec ničeho.
...
"Vše, co vidíte, je živoucně neskutečné v prázdnu, a přece není pochyb o tom, že je tu forma. To, co vidíte, tu není ani ne-není. Je to obojí a zároveň ani jedno z toho. Cokoliv slyšíte, je ozvěnou prázdna, a přece je tu zvuk - skutečný - 'ozvěna prázdna'.
Dobré i zlé, šťastné i smutné, všechny myšlenky mizí v prázdnu jako stopa letu ptáka na obloze."
...
Sloganům je třeba naslouchat, přežvykovat je, uvažovat o nich a sami se dobrat jejich významu. Jsou to spíše pobídky než tvrzení či fakta.
... Každý máme své silné pocity dobra a zla, správného a špatného. Cítime, že různé části nás samých jsou zlé či špatné, zatímco jiné považujeme za cnostné a dobré. A všechny tyto naše protikladné dvojice - štěstí a smutek, vítězství a porážka, stráta a zisk - spolu navzájem soupeří.
Pravdou ovšem je, že dobré a zlé existuje vedle sebe, stejně jako kyselé a sladké. Nejsou k sobě v protikladu. ...
Možná jste už slyšeli větu, že Buddha není tam venku, Buddha je uvnitř. Buddha uvnitř je zlo a dobro existující vedle sebe, koexistující špatnost a čistota. Buddha uvnitř nejsou jen krásné věci. Buddha uvnitř je stejně tak zanesený jako čistý. Buddha uvnitř je stejně tak zanesený jako čistý. Buddha uvnitř je opravdově bolavý stejně jako zdravý; nechutný, smradlavý a odpudivý, stejně jako jejich příslušné protiklady - a to vše existující zároveň.
Další slogan: "Tři objekty, tři jedy a tři semínka ctností."
... základ všech našich zkušeností a prožitků je velmi prostorný a zdaleka ne tak pevný, za jaký ho pokladáme. Není třeba brát tak vážně sebe sama, své nepřátelé, milence a vůbec celou tu okolní estrádu.
zmatek = kléša = jed
Jsou tři hlavní jedy které vedou k zmatku - vášeň, agrese a nevědomost, nebo jinými slovami - žádostivost, averze a totální nezáujem; závislosti všeho druhu spadají do kategorie žádostivosti - tedy chtění, chtění, chtění a odpovídají pocitu, že musíme nájst nějaké, jakékoliv řešení; averze zahrnuje násilí, zlobu, nenávist a negativitu všeho druhu, včetně pestrej palety podrážděností; a nevědomost ? = popírání nebo nezáujem.
Klíčovou instrukcí všech buddhistických učení - a zejména lodžongu - je to, že ať děláte cokoliv, nesnažte se zbavit nechtěných pocitů.
Ze své zkušenosti bychom asi spíše napsali rčení typu "tři objekty, tři jedy a samé trápení", nebo "tři objekty, tři jedy a tři semínka zmatku a bolesti". Čím více jedu se nám totiž v životě nashromáždí, tím více "šílíme". Nevidíme svět jaký je. Jed nás oslepuje, ohlušuje a oněmuje. Svět tak nemůže mluvit sám za sebe, jelikož jsme natolik uvízlí ve svém příběhu, že necítime všechen ten prostor, v němž bychom mohli vést svůj život jako dítě iluze, a namísto toho sami sebe okrádame. Okrádame se o možnost nechat svět mluvit sám za sebe. Hovoříme stále sami k sobě, takže nic nemůže promluvit na nás.
"Na vášni, agresi či něvedomosti není vlastně nic vyloženě špatného, kromě toho, že je bereme příliš osobně, čímž mrháme tím nejlepším "materiálem".
Páv se živí jedem a díky tomu má ocas jasných barev. To je tradiční obraz symbolizující praxi lodžongu. Jed se stáva zdrojem nádhery a radosti, stáva se lékem."
S jedy, které se objevují, se potkáme prostřednictvím dvou základních kroků. Krok číslo jedna: pan Novák jde okolo. Krok dva: povstává kléša. (Tyto dva kroky lze jen těžko od sebe oddělit.) A pak přichází krok číslo tři: své pocity projevíme nebo je potlačíme, což znamená, že na Nováka fyzicky či slovně zaútočíme, nebo si budeme sami pro sebe mumlat, jaký je to 'blbec', popřípadě jak bychom se mu mohli naopak vyrovnat. Anebo své pocity potlačíme prostě nějak inak.
Jednání a potlačení jsou dvěma hlavními způsoby, jak zaštiťujeme svá srdce.
Sveďte všechno na Nováka. Kdosi totiž jednou zaslechl slogan "Sveď všechnu vinu na jedno" a hned porozuměl "Sveďte všechno na Jendu". Ať už je ve vašem případě Jenda, Jana či pan Novák, jsme každopádně navyklí buď jednat nebo se potlačit.
V naší základní praxi šamatha-vipašjaná - a vlastně v celé praxi tonglenu - nám jde o nalezení středu mezi jednáním a potlačováním. Objevujeme, jak zůstat sedět a kompletně procítit, co je v pozadí všech těch příběhů o chtění, nechtění a tak dále.
"Když vám kolemjdoucí střelí šíp do srdce, nemá cenu tam stát a řvát. Je lepší obrátit svou pozornost rovnou ke skutečnosti.
V takovém případě se tři jedy stanou třema semínky spřátelení se sebou samým. Dávají nám možnost prohlubovat svou trpělivost a laskavost, jsou příležitostí nevzdat se a zároveň nejednat ani nepotlačovat."
