Zajímavosti posledních dnů
1) školila jsem Testerskou hatchery - čtyři dny v Praze, tři dni v Hřebečníkách a pak ještě psali závěrečný test. Poučení pro mne - líp se zaměřit na přípravu a na to, že školit, někoho, kdo už testoval, nebo něco dělal v IT je mnohem snazší, než někoho, kdo v IT vůbec nikdy nic nedělal …
2) V středu večer po tuněchodském víkendu, jsem měla pozvánku na úplňkový rituál, ale nakonec jsem dala na vnitřní pocit a nešla jsem tam. Místo toho jsem si udělala procházku sama. Bylo mi prima.
2) Pak v čtvrtek podvečer jsme se setkali na výstavě Danky, a ta nás pak pozvala do kavárny Slávie. Bylo to hodně zajímavé posezení. Odcházela jsem nabalená knížkami o duchovnu a léčení. Měla jsem pak ještě jedno rande. Milý, slušný, ale žádná jiskra nepřeskočila, navíc málo společných témat na povídání.
3) V sobotu jsem jela do Bratislavy a pak za 93letou babičkou do Trnavy. Cesta tam byla docela prča. Vlak totiž jel na Vídeň, jen jeden vagón na Budapešť. Tak jako mne tak i jiným v pokladně paní řekla, že místenku ve směru do Bratislavy nebude třeba. Oj, jak se mýlila. Poslední úsek do Bratislavy (cca 1,5 hodiny) jsem tedy stála a bavila se pozorováním rozčilujících se cestujících a pokoušela se praktikovat tonglen.
V Bratislavě jsem měla v ten den potkat A.K., ale se setkání nakonec sešlo, nestihl se včas vrátit ze školy a já už potřebovala zase jet dál. Alespoň jsem si udělala hezkou procházku od hlavního nádraží až do centra. V jednom krámku s levnými knihami jsem si pořídila knížku od Henriho Brunela - Oceán v kapce rosy - Zenové příběhy. Nádhera. Pak jsem zajela do Auparku, potřebovala jsem otevřenou pobočku Tatrabanky a pak si dala prima pauzu v sade J. Krále.
A pak jsem dojela do Trnavy a uviděla babičku po třech letech. Naposledy jsem u ní byla na její 90sátku. Ještě i s panem Starostlivým, teď již bývalým snoubencem.
Tak, a jsem u domečku. Již několik roků nestojí na zahradě ten obrovský ořech, ba už ani před domem nestojí ta obrovská třešeň. Babiččina část baráku má obnovenou fasádu, kolem sousedovi půlky je ještě lešení. Známa branka, lilie a jiné kytky v předzahrádce, výkladní skříň bývalého krámku - dědek byl šustr, umřel když můj starší bráška byl ještě v bříšku. Vlastně babička je víc než třetinu svého života již vdova a žije sama. Přišla mi otevřít branku - je ještě drobnější, než si ji pamatuji od posledku, už ví že jsem letos byla v Indii, v čase když jsem tam byla jí to nechtěl táta říkat, tak jsme to všichni respektovali. Jdeme do schodů na první patro.
Gratuluji babce k narozeninám a dávám ji flaštičku skvělé skořicové medoviny. Pak dostanu pozdní oběd, povídáme, pořád někdo telefonuje - máma, ujo Paľo, pak zase máma s tátou, volám ujovi Števovi, taky mu blahopřeji k narozeninám, a pak zase volá ujo Paľo. Jsem jako na telefonní ústředně. Se Števom jsme se domluvili na neděli v deset. Vzhledem k tomu, že jsem ráno cestovala již v pět z hlavního nádraží v Praze, jsem docela unavená a docela brzy mě to láká na kutě, ale ještě se stihnu zajít alespoň jednou podívat na zahradu. Hmmm labúžo, čerstvé maliny, višně, jahody, černý rybíz. Opravdu skvělý. Babka se mě ptá, kde chci spát, vybírám si své obvyklé místo vedle ní, jako když jsem byla malá. Pak vzpomíná, jak jsme se tu jednou sešli čtyři vnoučci, ještě nebyla všude televize jako teď a před spaním bylo slyšet až ven na ulici - Pomodlit a spat! A pak naše modlení - moje, mého brášky, bratránka a sestřenice.
A pak usínám, i když vedle mne řve televize, protože babka již moc dobře neslyší.
Ráno vstáváme relativně brzy. Babka se chystá na ranní nedělní mši. Nemusím jít, ale dnes nějak chci. Jsem zvědavá jaké to bude. Nesnídám, ještě nemám hlad. Jen se asi třikrát převlékám, než je babka jako tak spokojená, že do kostela tak můžu. Pak už zvoní babiččina známa, cca o 10 let mladší dáma, opřou se jedna o druhou, v druhých rukách palice a svým pomalým krokem jdou do kostela. Jak se snažím, tak se snažím, jsem ráda, že babička jde s tou paní, já jsem pořád nějak moc rychlá. Paní je malinko sklerotická, ale upovídaná. Nejprv zjišťuje, z které větve rodiny jsem, pak vychvaluje mého tátu, jaký byl šikovný, když letos hlídal zedníky i sám přispěl svojí rukou k dílu při obnovování fasády domu. Prý za ten týden shodil 6 kilo váhy. Pak nadává na špatnou výchovu dnešní mládeže, zejména sprejerů a vychvaluje výchovu svého táty - prý měl přísnou ruku. Pak zase vychvaluje moji babičku, že je o 10 let starší, než ona, ale ještě si všechno pamatuje, myslím jí to a ke čtení nepotřebuje brýle. Taky komentovala, že nechápe ty důchodkyně, které nezajdou ani do toho kostela nebo na procházku, ale jsou pořád jen doma u televize. Tak se pomalu přiblížíme ke kostelu. Lidi, převážně ženy středního a staršího věku se pomalu zbíhají jako mravence k cukru. Viděla jsem několik důchodkyň - jak si v páru pomáhají ke kostelu, podobně jako moje babička s touto paní. Darmo, Trnava je jako malý Řím, kostel, na to že bylo osm ráno, byl docela plný. Kázeň by i relativně ušla, kdyby mě kněz nevytočil nepřímým osočováním islámu a buddhizmu. Po té co jsme se vrátili ze mši, jsem sebrala misku a šla do zahrady natrhat čerstvé ovoce. To byla pak celá moje snídaně. Když jsem dojedla byl právě čas, jít k ujovi Števovi. Když jsem tam přišla, smál se, že jsem jak nějaká manažérka, že chodím přesně na čas. Seděli jsme v obýváku a povídali. Mluvila jsem o Indii a tak … pak jsme se dostali i k ožehavější rodinné témě, vyslechla jsem i jejich stanovisko a rozešli jsme se v prima náladě. Babička mě již čekala s obědem, pak jsme zase povídaly, pak telefonovala máma i táta, a jak od otce tak od babičky jsme dostala další kousky do mozaiky ohledně té rodinné ožehavé témě. Ještě jednou jsem se šla podívat na zahradu a pak už jsem chvátala na vlak do Bratislavy.
V Bratislavě na mě čekal kamarád, dokonce chtěl vědět, ve kterým vagonu budu. Pak jsme se šli projít pod Kamzík a dali si několik kofol a povídali o životě a tak. Nechala jsem se ukecat, chci jít na chatu do Tater počátkem září, alespoň na prodloužený víkend. Nevím, jakou mám kondičku, ale když nic jiné, snad budou z Tater alespoň hezké fotky. Pak mě doprovodil na vlak do Prahy. Teď již jsem naštěstí měla místenku, ale i tak jsem se ke svému kupé musela prodírat uličkou plnou lidí. Krom anglických studentů byl v kupé jeden, prý 76letý zajímavý pán. Příjemně se s ním povídalo, ale jel jenom do Brna. Domů jsem přijela kolem půlnoci. Ještě bylo třeba přebalit věci v tašce a batohu, v pondělí brzo ráno se jelo do Hřebečníků na školení.
4) Jeden z opravdu nej-zážitků z Hrebečníku, byl když jsem se jednou večer koupala sama v bazénu, ležela na hladině vody, uši pod vodou, tudíž byl odizolovaný více-méně i zvuk a já se koukala na hvězdnou oblohu.
5) Ten další čtvrtek jsem využila slevový kupón do firemní restaurace a pozvala kámošku Kačenku. V noci ze čtvrtka na pátek letěla do USA na 4 měsíce, tak u mě měla chvilku spát. Nakonec ke spaní nedošlo, po jídle jsme se přesunuly ke mně, kde si složila batoh, a pak jsme šly na Pankrác pro jednoho jejího internetového kámoše a pak společně do parku. Já si dala Velvet-a, ona točenou limonádu, on byl nějaký sportovec a měl vlastní flašku minerálky. Sedli jsme opodál na lavičku a povídali. Pak jsme povídaly i u mě a pak jeli oba na nočný spoj, ona na letiště, on na svou ubytovnu.
6) Pátek a sobota byly ve znamení mé oblíbené kapelky HLDP a lidí kolem ní (fotky na webu budou) - Motoráj a SOSfest v Mělníku. Z pátku na sobotu jsem asi udělala svůj malý pivní rekord, ale neptejte se kolik jsem jich měla, po čtvrtém jsem přestala počítat. Bylo mi fajn a spát sem šla ke kámošce A.B.
7) V neděli jsme po pracovní poradě zašli s M.M., mojí novou vrbou, ještě na několik kofol do mé oblíbené restaurace Na tý louce zelený. Jak jsme tak povídali, ozval se pan Starostlivý, že má zfilmovanou Barvu kouzel od T.Pracheta. Tak jsme dopili a šli k němu domů podívat se na film. Film měl dvě části, já a M. jsme zhlédli první část a pak byl čas jít domů. V pondělí se u pana Starostlivého pokračovalo, ale to už s námi jela i M.H., další prima baba a testeřka. Zhlédli jsme druhý díl Barvy kouzel, pak ještě animovanou detektivku o Karkulce a pak ještě zabavili Osadníky z Katanu. Moc prima večer.
V nejbližší době plánuji možná další hraní deskových her, ve čtvrtek mi začíná letní kurz orientálního tance, o víkendu jedu do Litoměřic na fesťák a příští týden ve čtvrtek by se mělo jet na teambuilding - na parníček.
Jo a pořídila jsem si nové - víc optimistické brýle.

Zdravím trnavskou babičku... tebe taky :-)