Úryvky z podkapitoly "První fáze lásky" a subkapitoly
Rozmotávání kostry
Jestliže to, co konáme, je láska, i když jsme vystrašení a opatrní, jsme již ochotni rozmotat kosti podstaty Smrti. Jsme ochotni vidět, jak to vše spolu souvisí. Máme vůli dotknout se toho ne zrovna moc krásného ve druhém i v sobě. Za touto výzvou je vychytralá zkouška od vlastního Já.
…
Natáhneme-li se, abychom se dotkli toho ne příliš krásného, jsme odměněni. Když to ne příliš krásné odmítneme, jsme od skutečného života odděleni a ponecháni na mrazu.
Pro někoho je snazší myslet na vyšší, krásnější myšlenky a dotýkat se toho, co je jasně nad ním, než aby se dotýkal a pomáhal tomu ne tak pozitivnímu.
…
Nestačí vynést nevědomí na povrch, nestačí ani když Ženu-Kostru vlečeme náhodou domů. Pohyb lásky je zastaven, když se jí obáváme nebo jí pohrdáme delší dobu.
...
Strach je ubohou výmluvou pro nekonání práce. Bojíme se všichni. Není to nic nového. Jsi-li naživu, bojíš se.
