Od kamarádky jsem po komornějším pražském srazu včera dostala tenhle pozdravík
Ahoj … !
Romantická dračice s očami jako psík. S povahou havrana, černou a leskle kovovou. Neuhneš projektilům střelených slov. Letíš rychleji než náboje z kulometu nenaplněných přání. Jako šipka vržená samotným andělem světla, překonáváš vzdálenosti od srdce k srdci s bravůrní odvahou a bez zakolísání.
Všechny Tvé včerejšky odnesl čas a zítřky halí kouře tisícerých ohňů, které byly zapáleny na počest romantiky. Dávno dohořel popel z jejich ohniště... Však v zítřcích stále doutnají. Rozfoukej je! Jen Ty to můžeš! Ne včera, ani zítra, ale DNES! Jen tento okamžik, kdy čteš tyhle řádky je přítomnost. Neexistuje nic jiného, jen to, co máš teď a tady... V každém přítomném okamžiku oslavuj samu sebe. Ve své kráse, pro své dračí nebezpečí a pro havraní křídla temná jako leštěný hematit.
Miluj se! ... a nic se neboj zvednout ještě výš svou korouhev, pro kterou jsi hotova i zemřít!
Mám Tě ráda!
Tvoje Hannah
Hodně mě to překvapilo, ohromilo … tak jsme si zkusila vyhledat něco o symbole Havran a nalezla jsem tohle …
Tak mi hodně pomohlo v sobotu dopoledne od básníka Irshah-a, když mi dal tipy na tyto dvě písničky/skladby:
Lenka Filipová - Dobrý bůh to ví
Napsal jí ta nejkrásnější slova
Která kdy vůbec znal
A pak položil dopis pod kámen
A dlouho nad ním tiše stál
Nad hlavou mu táhly mraky
Jako podivná obtloustlá zvířata
A na vrbě tam ledňáček zářil
A voda v tůni chladná stojatá…
A on jako blázen blatouchům
Vykládal, že bude snad jeho paní
A pak s ozvěnou do lesů hulákal
Podivné nesmysly o bílé lani
O zvláštním stvoření, které se
Potají Snad v ženu promění
Ona přichází pomalu loukou
A hledá dopis v kamení
A pak položil dopis pod kámen
A dlouho nad ním tiše stál
Nad hlavou mu táhly mraky
Jako podivná obtloustlá zvířata
A na vrbě tam ledňáček zářil
A voda v tůni chladná stojatá…
A on jako blázen blatouchům
Vykládal, že bude snad jeho paní
A pak s ozvěnou do lesů hulákal
Podivné nesmysly o bílé lani
O zvláštním stvoření, které se
Potají Snad v ženu promění
Ona přichází pomalu loukou
A hledá dopis v kamení
Ústa z jeřabin Paže z břečťanu máš
To mě zabije
Já už nevstanu
Oči z oblázků
Vlasy ze vřesu
To mě zabije
To si odnesu
To mě zabije
Já už nevstanu
Oči z oblázků
Vlasy ze vřesu
To mě zabije
To si odnesu
Napsal jí ta nejkrásnější slova
Která kdy vůbec znal
A pak položil dopis pod kámen
A dlouho nad ním tiše stál
To zvláštní stvoření, které se
Potají Snad v ženu promění
Ona přichází pomalu loukou S
chovává dopis v kamení
Která kdy vůbec znal
A pak položil dopis pod kámen
A dlouho nad ním tiše stál
To zvláštní stvoření, které se
Potají Snad v ženu promění
Ona přichází pomalu loukou S
chovává dopis v kamení
Ústa z popela
Paže z větroví mám
Nechci tvoji smrt
Dobrý Bůh to ví
Oči z kaluží
Vlasy z bodláčí
Víc bys nedostal
A to nestačí
Paže z větroví mám
Nechci tvoji smrt
Dobrý Bůh to ví
Oči z kaluží
Vlasy z bodláčí
Víc bys nedostal
A to nestačí
Ještě jsem neviděla film, ale taky se mi v posledním období líbí tato skladba:
Muoj Pane Bože spásy mé
nářkom jsem žalúval Ti za dne.
Teď v noci spienam ruky prázdné,
své ruky spienam k motlitbě.
Motlitba stúpá k tobě lkaniu,
své ucho nachyl k biedovaniu.
Muoj Bože, z hlubin Ťa volám,
úzkostnú motlitbu moju slyš,
ve smrti spienam ruky prázdné,
ať moju prosbu vyslyšíš.
Teď v noci spienam ruky prázdné,
své ruky spienam k motlitbě.
Motlitba stúpá k tobě lkaniu,
své ucho nachyl k biedovaniu.
Muoj Bože, z hlubin Ťa volám,
úzkostnú motlitbu moju slyš,
ve smrti spienam ruky prázdné,
ať moju prosbu vyslyšíš.
Má duša syta útrapú
muoj život přiblížil sa k prázdňu,
tam, kde jen úzkost hlasu zaznie,
tvář těch teď má, co do jam jdú.
Tam, kde je tma, ač den je bílý,
jsem jak bych žádné neměl síly.
muoj život přiblížil sa k prázdňu,
tam, kde jen úzkost hlasu zaznie,
tvář těch teď má, co do jam jdú.
Tam, kde je tma, ač den je bílý,
jsem jak bych žádné neměl síly.
Muoj Bože, z hlubin Ťa volám,
úzkostnú motlitbu moju slyš,
ve smrti spienam ruky prázdné,
ať moju prosbu vyslyšíš.
úzkostnú motlitbu moju slyš,
ve smrti spienam ruky prázdné,
ať moju prosbu vyslyšíš.
Tam, kde je tma, ač den je bílý,
jsem jak bych žádné neměl síly.
jsem jak bych žádné neměl síly.
Muoj Bože, z hlubin Ťa volám,
úzkostnú motlitbu moju slyš,
ve smrti spienam ruky prázdné,
ať moju prosbu vyslyšíš.
úzkostnú motlitbu moju slyš,
ve smrti spienam ruky prázdné,
ať moju prosbu vyslyšíš.
