close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Úryvky z knížky Když ztrácíme půdu pod nohama – Pema Čhödrön – kapitola čtrnáct: Láska, která neumírá

29. října 2008 v 10:29 | vybrala LadyLoba |  Čo ma zaujalo

Úryvky z knížky Když ztrácíme půdu pod nohama - Pema Čhödrön - kapitola čtrnáct: Láska, která neumírá

V těžkých chvílích je bódhičitta jediným účinným lékem. Když nenalézáme inspiraci a nejraději bychom všechno vzdali, tehdy se uzdravení skrývá v něžnosti, která leží v jádru samotného utrpení. Je to chvíle jako stvořená k tomu, abychom se dotkli ryzího srdce bódhičitty.
Bódhičitta, tato hluboká něha vůči životu, se v nás probouzí tehdy, když se přestaneme schovávat před zřanitelností své situace, před základní křehkostí existence. Jak řekl šestnácty Gjalwa Karmapa: "Všechno to přijměte do sebe. Nechte bolest celého světa vniknout do svého srdce a proměnte ji v soucitění."
Drahokam může být kdykoliv vynesen na světlo a bude zářit, jako by nikdy nebyl zakopán. Se srdcem bódhičitty je to stejné - bez ohledu na to, jak moc jsme se oddali nelásce, sobectví a chamtivosti, nemůžeme o něj přijít. Je přítomné ve všem, co žije, neposkvrněné a neporušené.
...
Nemoudrý sobec myslí jen na sebe a výsledkem je zmatení a bolest. Moudrý sobec ví, že to nejlepší, co může udělat, je žít pro ostatní. Výsledkem je, že prožívá radost.
...
Praxe zvaná tonglen - dávání a přijímání - nám pomáhá probudit bódhičittu a setkat se s ryzím vznešeným srdcem. Při této praxi přijímáme bolest a vysíláme ven štěstí a tím zcela obracíme zaběhnutý zvyk dělat pravý opak.
Probuzené srdce je tímto způsobem možno objevit kdykoli. Nemusíme se na to předem chystat, nemusíme kvůli tomu s ničím bojovat. Pokud jsme si ještě nestanovili žádnou strategii a nevíme, kterou cestou se dát, pak právě v takových chvílích zranitelnosti je bódhičitta vždy přítomná. Projevuje se také jako základní něha, základní hřejivé soucítění. To vše je ale zablokováno, pokud žijeme s představou, že na nás každou chvíli někdo nebo něco zaútočí.

Na relativní úrovni vnímáme vznešené srdce jako sounáležitost se všemi bytostmi. Na absolutní úrovni ho prožíváme jako nepřítomnost jakéhokoli opěrného bodu, jako otevřený prostor.

Bódhičitta v nás probouzí něhu a laskavost, a proto ji nelze použít k oddělování se od druhých.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama