close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Úryvky z "Jeskyně ve sněhu - kapitola 3. Svítání - nalezení cesty"

30. prosince 2008 v 2:20 | úryvky vybrala LadyLoba |  Čo ma zaujalo
Jedním z mnohých dárků, kterými mě obdaroval letošní Ježíšek je i knížka Jeskyně ve sněhu - Cesta ženy ze západu za osvícením od Vicki Mackenzie
O ženě ze západu, která se se stala průkopnicí a poté legendou, když se rozhodla dojít osvícení v ženském těle.

Nevím kdy, nebo jestli vůbec ji stihnu dočíst - nicméně již mám pár úryvků, se kterými bych se chtěla s vámi podělit.

3. kapitola - Svítání - nalezení cesty


"Stále jsem četla, že buddhismu je nejdůležitější být bez tužeb. Řekla jsem si: tak dobře. Veškeré své oblečení jsem dala matce a začala jsem chodit v jednoduchém oděvu, který vypadal jako žlutá řecká tunika. K ní jsem nosila pásek a černé punčochy, " popisovala a při té vzpomínce se zasmála. "Nepoužívala jsem make-up, vlasy jsem si stáhla dozadu, nosila jsem střízlivé boty a přestala jsem chodit s chlapci. Zoufale jsem se snažila zbavit tužeb."
Toto období netrvalo dlouho. Krátce nato objevil Buddhistickou společnost na Eccleston Square, těsně za Viktoriiným nádražím, které založil soudce Christmas Humphreys.
V době, kdy Tändzin Palmo nalezla cestu do Buddhistické společnosti, byla to nejstarší a největší buddhistická organizace na Západě. Přesto sídlila v nevelké budově a měla velmi malý počet členů.
"Vešla jsem dovnitř a zjistila, že ostatní se tu neprochází ve žlutých tunikách! 'Dostala jsem se na špatné místo,' pomyslela jsem si. Možná to byla chyba, že jsem se zbavila všech svých šatů. Řekla jsem to své matce a ona mi dala klíč od šatníku, kam je všechny zamkla. Nedala je pryč. Nikdy neřekla ani slovo, ale jen čekala. Byla vážně skvělá."
Na Ecclestom Square se Tändzin Palmo ponořila do pokladů théravádového buddhismu, "jižní školy", která existovala na Srí Lance, v Barmě, Thajsku, Vietnamu a Kambodži. Studovaka Buddhovy Čtyři vznešené pravdy, jeho modrou a logickou diagnózu lidské situace a cestu k uzdravení:Pravda utrpení; Pravda příčiny utrpení; Pravda skončení utrpení a Pravda cesty vedoucí k osvobození od utrpení. To byl základ toho, co Buddha odhalil pod stromem bódhi, kde dosáhl osvícení. Objevila jeho Osmičlennou stezku: Pravé pochopení, Pravé zamyšlení, Pravé mluvení, Pravé jednání, Pravá životospráva, Pravé úsilí, Pravé soustředění, Pravá pozornost, a Buddhova doporučení pro světský i klášterní život. To byly skutečné základy stezky. Tändzin Palmo vše hltala. "Bylo to, jako byste se po dlouhé době hladovění ocitli na banketu," řekla.
Nějakým způsobem se také dostala k tibetské mantře "Óm mani padme húm", která vzývá Čändräziga, buddhu soucitu, a začala si ji po svém způsobu recitovat s překvapivými výsledky.
Něco ale nebylo v pořádku. I když beze stínu pochybnosti věděla, že buddhismus je pro ni to pravé, některé aspekty théravádovské školy jí dělaly starostu. Mysl Tändzin Palmo nejvíce znepokojovali arahati, velcí hrdinové, kteří dosáhli nirvány tím, že nadobro a natrvalo vykořenili veškerou nevědomost, chtivost a nenávist. A tak už se nemuseli znovu narodit do světa utrpění. Byli svobodní! Právě takovou se Tändzin Palmo stala později, ale nikdy se jí nezamlouvali.
"Vůbec se tam nemluvilo o lásce. Milovala jsem Buddhu a chtělo se mi plakat oddaností, kdykoliv jsem na něj pomyslela. Přála jsem si být jako Buddha, ale nechtěla jsem být jako arahati. Působili tak studeně. …"
Nadále tříbila své pátrání, hledala cestu, která by vyhovovala jejím potřebám. O několik měsíců později narazila na knihu od Nágárdžuny, slavného buddhistického světce a filozofa z druhého století, a nalezla v ní definici bódhisattvy, "duchovního hrdiny", který se rozhodne vzdát se nirvány, aby se mohl znovu a znovu vracet do tohoto světa a pomáhat k osvobození všem živím bytostem. "Okamžitě jsem si byla jistá. Tohle chci! To je cíl! Nedělat to pro sebe, ale ze soucitu se všemi bytostmi. Představa bódhisattvy ve mně skutečně rezonovala."
… členové Buddhistické společnosti tibetský buddhismus odmítali jako šamanský, esoterický a od základu degenerovaný. Na rozdíl od prostých textů zenu a přísného dogmatu théravády byl tibetský buddhismus zkrátka příliš exotický a zvláštní. Nikdo si nemyslel, že se někdy ujme.

Pro tuto chvíli se Tändzin Palmo jakožto nový a nadšený člen Buddhistické společnosti rychle obrátila zády k tibetskému buddhismu a všemu, co představoval. Ale neopustil ji. Když pročítala úplně jinou knihu, narazila na krátký popis čtyř škol tibetského buddhismu - Ňigma, Sakja, Gelug a Kagjü. "Když jsem četla slovo Kagjü, vnitřní hlas mi řekl: 'Jsi Kagjü.' Zeptala jsem se: 'Co je Kagjü?' a hlas odpovedel: 'Na tom nezáleží, jsi Kagjü.' Moje srdce se zachvělo. Stát se tibetskou buddhistkou bylo to poslední, co bych chtěla.
"Nosila jsem jehlové podpatky, pěkné oblečení, chodila jsem do jazzových klubů a ráda jsem tančila. Byla jsem velkou obdivovatelkou Elvisa Presleyho. (Vzdát se ho, když jsem se stala buddhistkou, bylo těžké!) Vedla jsem dost hektický společenský život, měla jsem hodně chlapců
V jedné věci jsem si byla jistá, že se nikdy nechci vdát. V tom jsem měla jasno.
Chtěla jsem být nezávislá. Nechtěla jsem mít hlavu plnou myšlenek na jednoho člověka.
"Na jedné straně jsem byla lehkomyslné děvče, které mělo rádo zábavu, a na druhé straně jsem byla vážná a 'duchovní'.
Měla jsem pocit, že jsem v krizi, a přemýšlela, jak to vyřešit. V tu chvíli se ozval můj vnitřní hlas a řekl: 'Nedělej si s tím starosti. Až přijde čas odříkání, tak se vzdáš toho vzdáš. Jsi mladá, tak si užívej! Pak, až přijde čas, budeš skutečně mít se čeho vzdát,' Když jsem to uslyšela, uklidnila jsem se.

...

Čhögjam Thungpa, prestože byl vysoce postaveným lamou, vynikajícím meditačním mistrem, skvělým učencem a měl nadání ke komunikaci, proslul v pozdějších letech svým nekonvenčním a skandálním chováním, které vneslo do jeho organizace chaos.
Nic z toho se ale ještě nestalo, když mladého a záhadného Čhögjama Thungpu potkala devatenáctiletá Tändzin Palmo. Stejně jako ostatní lámové tenkrát bloudil ztracený a neznámý - nikdo neměl ani ponětí, jak kvalitní učitelé mezi nimi byli.
"Krátce poté, co jsme se poznali, se ke mně obrátil a řekl: 'Možná tomu nebudeš věřit, ale v Tibetu jsem byl opravdu hodně vysokým lámou a nikdy jsem nepomyslel, že dopadnu takhle, ale, prosím, mohl bych tě učit meditaci? Musím mít jednoho žáka!'"

… dokázal čelit záplavě jejich otázek a účastnit se prudkých debat, které měli oba rádi. Řekl ji spoustu věcí, kterým v té době nerozuměla, ale pochopila je později. A dával ji první lekce meditace, učil ji sledovat mysl, jak dosáhnout, aby byla uvolněná a zároveň bdělá. Tändzin Palmo byla ve svém živlu."Připadalo mi to báječné. Vždy jsem cítila, že meditace je základem stezky a měla jsem v Thungpu velkou důvěru."
Nýní po 30ti letech soustavné praxe, dokáže vysvětlit, k čemu to "dívaní se dovnitř" je:
"Naše mysl je nezkrocená, nedisciplinovaná, stále se v ní tvoří vzpomínky, předsudky, mentální komentáře. U většiny lidí je jako bouře. Samá anarchie. Nemáme na výběr, jak přemýšlet, emoce nás zaplavují. Meditace začíná uklidňovat bouři a nekonečný vnitřní dialog ustává. Jakmile se to podaří, máme přístup k hlubším úrovním vědomí pod hlukem na povrchu. Zároveň se postupně přestáváme identifikovat se svými myšlenkami a city. Prohlédneme jejich povahu a už jim nebudeme tak úplně věřit. To vytváří vnitřní harmonii, kterou můžeme přenést do každodenního života."

Ale Tändzin Palmo měla bezprostřední zkušenost i s mnohem kontroverznější stránkou Thungpy. Nebyla ani zklamaná, ani rozhořčená, ani nezačala moralizovat. Spíše naopak. "Vzpomínám si na naše první setkání. Když jsem vstoupila do místnosti, poklepal na pohovku vedle sebe, čímž naznačil, abych si sedla vedle něj. Bylo to uprostřed odpoledního čaje, jedli jsme okurkové sendviče a mluvili o hlubokých buddhistických otázkách, když jsem najednou ucítila, jak se jeho ruka pohybuje nahoru po mé sukni. Nevykřikla jsem, ale měla jsem jehlové podpatky a on měl sandály! Ani on nevykřikl, ale dal ruku pěkně rychle pryč, " řekla a smála se, když na tu příhodu vzpomínala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama