Úryvky z "Jeskyně ve sněhu - 5. kapitola"
Jednotlivým úryvkům budu přidávat vlastní "názvy".
5. kapitola - Učitel
Co hledala Tändzin Palmo
"Hledala jsem dokonalost. Věděla jsem, že tibetský buddhismus dává nejen naprosto bezchybní popis tohoto stavu, ale nabízí jasnou cestu, která k němu vede. Proto jsem se stala mniškou. Pokud se rozhodnete tuto cestu následovat, je dobré mít co nejméně rozptylujících a rušivých vlivů," prohlásila odhodlaně jako vždycky.
První ordinace
Den ordinace se jí nesmazatelně vryl do paměti. "Byla jsem šťastná, nesmírně šťastná," vzpomíná. I když vše nešlo úplně hladce. Podle zvyklosti koupila v Dalhousie nějaké věci, dar pro Khamtul Rinpočheho, ale když pro ně šla, záhadně zmizely. Úplně se ztratily a už je nikdy nenašla. Věděla, že přijít k ordinaci s prázdnýma rukama je velký prohřešek proti klášterní etiketě. "Cítila jsem se hrozně. Když nadešel čas předávaní darů, řekla jsem Khamtul Rinpočhemu: 'Je mi líto, ale nic pro tebe nemám, obětuji však své tělo, řeč a mysl.'" Zasmál se. "To je přesně to, co chci."
Khamtul Rinpočhe jí pak udělil jméno Drubgju Tändzin Palmo, "Slavná dáma nesoucí tradici učení", a tak byla druhou ženou ze Západu, která se stala buddhistickou mniškou - první byla Freda Bedi.
O reinkarnaci
Co se přesně děje v těch nevyslovených proměnách předchozích existencí, nemůže zřejmě nikdo s běžným vnímáním říct, zvláště pak průměrný člověk ze Západu, pro něho zůstává znovuzrození záhadou. Ale pro Tibeťany je znovuzrození jistotou. Říkají, že se rodíme znovu a znovu, v mnoha rozdílných podobách a situacích a do rodin, se kterými máme silné karmické spojení. Proto v očích buddhisty váš otec a matka byli možná vašimi rodiči i v předchozím životě, nebo mohli být dokonce vaším synem, dcerou, strýcem, bratrancem, blízkým kamarádem nebo nepřítelem. Pouto bylo vytvořeno někdy v minulosti, v "čase bez začátku", a bylo stmelováno nesčetnými následujícími vztahy. A tak to pokračovalo dál a dál, v kole života a smrti, mysl či vědomí byly neodvratně vtahovány do další existence sklony, které si samy v sobě vytvořily.
Je-li znovuzrození dané a vcelku obvyklé, pak převtělení nikoli. Říká se, že jen ti, kteří dosáhli nejvyššího stupně vývoje, dokázali vytrénovat svou mysl tak, že se mohou v okamžiku smrti vědomě převtělit na určité místo a do podmínek, které si přejí. Jen převtělení byla vyhledávána a rozpoznávána pomocí tibetského propracovaného systému, který se vyvíjel po staletí. Byli to tulkuové, Rinpočheové neboli "Vznešení", kteří se vzdávali svého místa v "Čisté zemi", aby pomáhali všem živým bytostem zbavit se utrpení.
Druhé vábení sansárického štěstí
Tändzin Palmo bylo jedenadvacet a už se vzdala mnohého - své rodiny, země, zázemí, vlasů a světského jmění, ještě jedna oblast jejího života však zůstávala nevyřešená. Krátce po ordinaci dostala dopis od Johna Blofelda, který jí zval do svého domova v Thajsku, aby tam s ním a jeho ženou strávila nějaký čas. Tändzin Palmo to připadalo jako výborný nápad. Thajsko byla buddhistická země, John byl sympatizující a podmínky v jeho domě byly pro meditační retreat mnohem vhodnější než v Dalhousie. Požádala Khamtul Rinpočheho o svolení a on řekl, "Ano, ale vrať se brzy."
Když přijela do domu Johna Blofelda, nalezla tam také japonského přítele. Psala mu, že se stala mniškou, a proto jejich zasnoubení už neplatí. Dozvěděl se ale od jejich společného kamaráda, že Tändzin Palmo odjíždí do Thajska, a tak se rozhodl zkusit své štěstí znovu. Neodradila ho ani její oholena hlava, ani beztvaré roucho a znovu ji žádal, aby se za něj provdala. Tändzin Palmo váhala. Byla jen mniška novicka a Khamtul Rinpočhe jí doporučil ve své moudrosti dodržovat jen jedno předsevzetí - "nezabíjet". A japonský přítel byl přitažlivý, jako vždycky.
"Vycházeli jsme spolu výborně. Cítila jsem se tak uvolněně, jako bychom se znali odjakživa. Byl to pěkný vztah. A on byl báječný, opravdu báječný. Jednou zamáčkl moskyta. A já řekla: 'Co to děláš?' a začala jsem o tom všem, že i moskyti cítí, a že stejně jako my si ceníme života, tak i pro moskyta je život, to nejcennější, co má. A když nechceme, aby někdo zamáčkl nás, neměli bychom brát život druhým, protože ho můžeme vzít, ale nemůžeme ho už nikdy vrátit. Nakonec mu tekly slzy. 'Proč mi to nikdo neřekl dřív?' ptal se. Měl tak laskavé srdce. Nikdy o nikom nemluvil špatně. Byl tak milý a inteligentní. Byl opravdu výjimečný. Myslela jsem si, že s velkou pravděpodobností už nikoho podobného nepotkám. A představa, že bych se ho měla vzdát, pro mě znamenala velké odříkání," vzpomíná.
Navrhl, aby Tändzin Palmo jela na pár měsíců do Hong-kongu, nechala si narůst vlasy, a pak pokračovala do Japonska. Velmi ji to svádělo. "Myslela jsem si, je mi jedenadvacet a už nikdy mě nikdo nepolíbí. Jsem příliš mladá. Toužila jsem po možnosti starat se o něj, potěšit ho, být s ním. Dělat tyhle obyčejné věci. Mít vztah, být s někým, pečovat - vyjádřit samu sebe tímto způsobem. Toužila jsem po tom, ne navždy, ale na nějaký čas. Cítila jsem, že mi mé mnišství překáží. Byla jsem velmi mladá. A zase jsem si pomyslela, že bychom mohli žít nějakou dobu spolu, dokud by se vztah nerozpadl, a pak bych na sebe opět vzala roli mnišky."
Byly tu i jiné svody. Podmínky v Dalhousie byly hrozné. Klášter Khamtul Rinpočhe ještě nebyl přestavěn a všichni bydleli ve stanech. Často tam bylo po kolena bahna, nebyly tam záchody a netekla pitná voda. Kdežto rodiče japonského přítele se právě přestěhovali do nového tradičného domu a zvali k sobě i Tändzin Palmo. Věděla, že by se jí tam líbilo. Pomalu se ale propracovávala k rozhodnutí.
"Přemýšlela jsem, čeho budu za deset let víc litovat, šance být se svým učitelem a praktikovat dharmu, nebo malého sansárického štěstí. Bylo to naprosto jasné! Člověk procházel sansárickými radostmi znovu a znovu a k čemu to vedlo? Je to nesrovnatelné s možností být se svým lamou."
Ke konečnému rozhodnutí jí pomohla stará čínská kniha o věštění I-ťing. John Blofeld právě dokončil její překlad a Tändzin Palmo pomáhala s korekturou. Během té doby ji naučil, jak používat I-ťing a házet stonky řebříčku. Podle toho, jakým způsobem padnou, se vytvoří hexagramy, ze kterých je možné věštit. Rozhodla se pro první a jedinou otázku, kterou kdy řešila pomocí I-ťing. "Mám jet do Japonska, nebo zpátky do Indie?" Odpověď zněla: "Cesta dále na východ není vhodná. Vrať se k mudrci."
Nemohlo to být jasnější. Tändzin Palmo už věděla, jakým směrem se dát. Ale i tak se skutečnost, že se vzdala světské lásky, neobešla bez smutku. Té noci, když plakala ve své posteli a přemýšlela o tom, čeho se vzdala, prosila svého učitele, aby jí pomohl, a on ji slyšel.
"Když jsem se modlila, cítila jsem, jak celé mé tělo, od hlavy až k patě, zalévá zlaté světlo a hlas Khamtul Rinpočheho řekl: 'Vrať se ihned zpátky do Indie!' Pak už jsem byla dokonale šˇastná. Naplnil mě pocit blaženosti," vysvětlila.
Druhý den si šla koupit lístek zpátky do Indie. Svého japonského přítele už nikdy neviděla.
