Krom jiného mi Ježíšek přinesl několik knížek poezie - jednou z nich je od Christian Morgensterna Estetická lasička.
Chci se s Vámi podělit o dvě, které mě včera nejvíc oslovili.
Šibeniční vrch | Vzdech |
Hru života předvádíme hloupým bez všech úspěchů. Právě to, co nezměníme, je nám terčem posměchu. Na vážnosti hloubky bytí dětskou mstou to možno zvát. Nauč se nás pochopiti, líp budeš i život znát! | Po nočním ledě jel na bruslích vzdech, o lásce snil si pln žalu. Sněžný svit plál na městských zdech, blyštěly budovy valů. Vzdech na děvčátko vzpomínal, rozpálen stanul chvíli. Vtom se však led pod ním rozehřál - utonul - víckrát ho nespatřili. |

no comment:-)