Úryvky z "Jeskyně ve sněhu - 6. kapitola"
Jednotlivým úryvkům budu přidávat vlastní "názvy".
6. kapitola - Strach z ženskosti
Nejhorší období života Tändzin Palmo - Lekce Odpoutání
Jakmile Tändzin Palmo učinila rozhodnutí a vyřešila svůj vnitřní rozpor, vrátila se do Dalhousie, připravená věnovat se naplno mnišskému životu a následovat cestu k dokonalosti. Bylo to jediné, čemu chtěla skutečně věnovat svůj život. Cítila se plně oddána a pevně rozhodnuta usilovat o nejvyšší cíle. Dalo by se očekávat, že to bude skvělý začátek, ale ukázalo se, že právě vstoupila do nejhoršího období svého života. Trvalo šest let.
Mocí osudu (či silou karmy) se Tändzin Palmo jakožto "jediná mniška" Khamtul Rinpočheho ocitla ve zvláštní situaci - byla jedinou ženou mezi sto mnichy. Úplně náhodou se jí podařilo projít branou mocného tibetského klášternictví, které bylo po staletí ženám zapovězeno.
…
Krátce řečeno, kláštery v Tibetu byly velkolepé, byla to pýcha národa a výlučná doména mužů.
A do tohoto nefalšovaného patriarchátu vstoupila Tändzin Palmo. Nebýt toho, že byla ze Západu, uznaná jako patřící ke společenství Khamtul Rinpočheho a že Tibeťané byli ve vyhnanství, nikdy by se to nestalo. Ale neocitla se ve zvlášť příjemném postavení. Ať už to bylo tím, že si s ní prostě nevěděli rady, nebo proto, že je od dětství učili pohlížet na ženy ostražitě (zvláště na mladé a přítažlivé ženy), udržovali si mniši. Obvykle vřelí a laskaví, od Tändzin Palmo odstup. Na mladou ženu toužící po blízkosti, která se právě vzdala vztahu se svým přítelem, to mělo zničující vliv.
…
"Prožívala jsem odcizení velmi bolestně, zvlášť v tak mladém věku. Trvalo to nekonečnou dobu. Jediný člověk, který se ke mně přiblížil, byl Khamtul Rinpočhe, občas mě počastoval medvědím objetím. Každou noc jsem plakala, byla jsem hrozně nešťastná," vzpomíná.
K jejímu pocitu izolace a odmítnutí se ještě přidávala skutečnost, že jako žena nemohla žít společně s komunitou a podílet se na jejích každodenních činnostech. Takže přes den pracovala v kanceláři kláštera jako sekretářka Khamtul Rinpočheho a na noc se vracela do města, kde bydlela sama.
"Později se mě lidi ptali, jestli jsem se necítila osamělá v jeskyni. To nikdy. Opravdu sama jsem byla v klášteře," řekla. Paradoxně její citové útrapy a touha po lásce nakonec pracovaly pro ni. "Jednou večer jsem se podívala dovnitř a spatřila jsem všechno to lpění a připoutanost a také utrpení, které mi působí. Ve chvíli, kdy jsem to uviděla tak úplně obnaženy, odpadly. A od toho okamžiku jsem nepotřebovala vnější kontakt," vysvětluje.
Tändzin Palmo pravděpodobně prošla lekcí odpoutávání se. A to byl základní buddhistický princip, považovaný za nezbytný pro jakýkoli postup na cestě k dokonalosti. Jak může někdo soucítit se všemi bytostmi, říkal Buddha, když je ve svém srdci dělí na "přátelé", "nepřátelé" a "cizince"? I když to zní nádherně, dosáhnout odpoutanosti je velmi těžké, protože ve skutečnosti jen málo lidských bytostí chce doopravdy žít ve vyrovnanosti. Později Tändzin Palmo ostře poznamenala: "Lidé se mě stále ptají, jak se zbavit zlosti, ale nikdo se mě neptal, jak se zbavit touhy."
Než došlo k tomu průlomu, všechno v Dalhousie bylo stále horší a horší. Z veškeré diskriminace, které byla Tändzin Palmo vystavena, snášela nejhůře odpíraní esoterického učení a posvátných rituálů - podstaty tibetského buddhismu, zahrnujících metody vedoucí přímo k osvícení.
…
Cítila obrovské zklamání. "Jako bych byla na velkém banketu a dostala jen tu a tam pár drobků. Myslela jsem, že se z toho zblázním. Nemohla jsem do větší hloubky. Kdybych byla mužem, všechno by bylo jiné. Mohla bych se účastnit všeho. Zkrátka tu muži dominovali. Jako bych vstoupila do mužského klubu. Mniši ke mně byli laskaví, ale na hlubší úrovni tu byl odpor. Mít ve svém světě ženu považovali za výzvu!"
Rozprava o osvícení v ženském těle s váženým lámou
"Jednou jsem se zeptala jednoho velmi váženého lamy, jestli si myslí, že se žena může stát buddhou. Řekl, že může projít celou cestu, do poslední sekundy, ale pak musí přejít do mužského těla. A já jsem řekla:'Co je tak důležitého na penisu, že je tak významný pro osvícení?' co je tak úžasného na mužském těle?", ptala se přímo, jako vždycky. "Pak jsem se zeptala, jestli je nějaká výhoda mít ženskou podobu. Řekl, že odejde a promyslí si to. Druhý den se vrátil a řekl: ' Přemýšlel jsem o tom a má odpověď zní ne, nemá to žádné výhody.' Podle mne jednou výhodou je, že nemáme mužské ego."
Nečistoty v mužské mysli
Myšlenka, že ženy jsou "nebezpečné" a chtějí muže odvádět od svatosti a vykoupení svou svůdností a nespoutanou sexualitou, je tak stará jako historka o biblické Evě. Tändzin Palmo nic takového nezamýšlela: "Opravdu! Není to žena, která je příčinou problému, jsou to nečistoty v mužské mysli. Kdyby v mužové mysli nebyla chtivost a vášeň, nic, co by žena udělala, by mu nemohlo způsobit žádný problém. Jednou mě jeden lama obvinil, že jsem svůdná a působím mu problém. Byla jsem konsternována. 'Já vám nic nedělám, to vaše mysl,' protestovala jsem. Zasmál se a uznal, že mám pravdu.
"Jde o problém muže a on ze všeho obviňuje ženu!" pokračovala. "Ženy jsou považovány za smyslná a svůdná stvoření, ale když se podíváte blíže, zjistíte, že je to absurdní. Kdo má harémy? Mají ženy kolem sebe celé skupiny mužů, aby ukojily své sexuákní potřeby? Bojí se muži chodit v noci po ulicích, aby na ně ženy neskočily a neznásilnily je? A podívejte se na muže ve vězení nebo v armádě, jak se k sobě chovají! Kolik je mužů-prostitutů? I ti, kteří existují, uspokojují potřeby jiných mužů. Je to neuvěřitelná projekce. Muži mají tenhle velký problém a celý ho promítají do žen, protože jejich tvary je sexuálně vzrušují. Ženy dokonce ani nemusí nosit svůdné oblečení, aby se za nimi muži otáčeli. Když jsem byla mladá a procházela jsem obdobím, kdy jsem nosila vlasy svázané dozadu a na sobě tlustý svetr, měla jsem stejný pčet ctitelů, jako když jsem se strojila."
Slavnostní slib
Tändzin Palmo s tím vším musela žít dlouhou dobu, vystavena diskriminaci, předsudkům a shazování. Poblíž nebyl nikdo, aby ji poradil, jak z toho ven. Nikdy neslyšela o hnutí za zrovnoprávnění žen, nikdy neviděla demonstrativní pálení podprsenek a nečetla převratné slová z knihy "Eunuška (The Female Eunuch) od Germaine Greer:" Ženy vůbec nemají představu, jak je muži nenávidí." Opustila Anglii dlouho před tím, než k tomu všemu došlo. A navíc neexistovaly žádné duchovné učitelky (ženy-guru), na které by se mohla obrátit.
"Jen postupně jsem si začala myslet, ne, počkat, tohle není v pořádku, a začala jsem být velmi smutná.", řekla. Vše vyvrcholilo při jedné významné události. Tehdy Tädzin Palmo učinila slavnostní slib, že dosáhne osvícení jako žena, a ten pak, jakmile se o něm dozvěděly, inspiroval ženy po celém světě.
"Bylo to období naprostého zklamání, kdy jsem byla znovu a znovu odmítáná na základě toho, že jsem žena. Zavázala jsem se slibem, který mi vyšel přímo ze srdce: Budu na sebe i nadále brát ženskou podobu a dosáhnu osvícení!" řekla pobouřeně. " Byla jsem rozčilená tím hrozným mužským šovinismem, který byl všude kolem mne. Myslela jsem si: 'Na to zapomeňte! Nechci být zrozena v mužském těle za těchto podmínek.' Proto jsem vyslovila naléhavou modlitbu: i kdyby se mi to nepodařilo v tomto životě, nechť v budoucnu tento proud vědomí pokračuje abere na sebe přechodnou podobu raději ženskou než mužskou."
Nebyla nijak radikální. Jen bylo třeba nastolit rovnováhu na duchovním poli. "Samozřejmě není rozhodující jestli jsme mužem, nebo ženou, ale teď žijeme na relativní úrovni, a podstatný je velký nedostatek duchovních učitelek. V takové době je mnohem prospěšnější být ženou."
Odchod do bezdomoví
Roku 1967, když jí nečekaně spadl do klína obnos čítající 400rupií (asi 8 liber), podnikla Tändzin Palmo cestu do Sikkimu na druhém konci Indie, aby získala plnou ordinaci od karmapy, hlavy linie Kagjü a blízkého Khamtul Rinpočeho. Bylo to formální přijetí do klášterního spoločenství, poeticky nazvané "odchod do bezdomoví", k němuž v případě Tändzin Palmo již došlo. Byla by ráda, kdyby obřad mohl provést Khamtul Rinpočhe, ale nebyl sám formálně ordinován po nezbytnou dobu deseti let, a ona už nechtěla čekat.
Sám obřad byl pozoruhodný. V jeho průběhu se karmapa naklonil a pošeptal jí do ucha:"Jsi první mniškou ze Západu, kterou jsem ordinoval. Nikdy jsi nebyla vdaná a neměla děti, a tak ti hrozí pokušení. Musíš být velmi silná a opatrná. My Tibeťané věříme, že založení nějakého hnutí nebo instituce má velký význam pro budoucnost. V příštích letech tu bude mnoho, mnoho těch, které budu ordinovat. Ať se stane cokoli, nesmíš se vzdát mnišství." Tu odpovědnost si skutečně vzala k srdci.
První, čemu ji togdänové naučili
První, čemu togdänové naučili a co v ní zanechalo nejsilnější dojem, bylo:" Když se tě někdo zeptá, jakého stupně realizace si dosáhl, odpověz 'žádného'm
, protože v porovnání s buddhy je to opravdu nic. V každém případě čím více budeš chápat, tím více pochopíš, že není co chápat." Tuhle radu si bude pamatovat navždycky.
