Říká se, že extroverti jsou nešťastnější než introverti a že si to musejí kompenzovat tím, že sami sobě dokazují, jak sou spokojení, veselí a plni života;
- - -
Jestliže nám zatelefonuje muž, jehož neznáme, popovídá si s námi, nic nenaznačuje, neříká nic zvláštního, ale i tak nám věnuje se vzácnou pozorností, jsme s to jít večer spát docela zamilované. Takové jsme, a není v tom nic pomýleného - je v povaze ženy, že se snadno otevírá lásce.
- - -
Všichni hledají dokonalého učitele; ovšem učitelé jsou lidé, přestože jejich ponaučení mohou být božská - a právě to druzí těžko přijímají. Nesmíme si plést učitele s lekcí, rituál s extází, přenašeče symbolu s vlastním symbolem. Tradice je spjata se setkáváním se se silami života, a ne s osobami, které vše přenášejí. Jsme však slabí: prosíme Matku, aby nám poslala vůdce, zatímco ona posílá jen znamení na cestě, kterou se musíme ubírat.
Běda těm, kdo hledají pastýře, místo aby toužili po svobodě! Setkání s vyšší energií je v dosahu každého člověka, vzdaluje se však těm, kteří převádějí svou odpovědnost na jiné. Náš čas na této zemi je posvátný a my musíme velebit každý okamžik.
- - -
Při každém tanci, jemuž se oddáváme s radostí, ztrácí mozek kontrolu a řízení se ujímá srdce. Teprve v tomto okamžiku se objevuje Vrchol.
- - -
"Kdo je učitel? Odpovím vám sám: není to ten, kdo něčemu učí, ale ten, kdo žáka inspiruje, aby ze sebe vydal to nejlepší, a tak objevil, co již ví."
- - -
Neomezoval jsem se jen na zdokonalování techniky; snažil jsem se ji též seznámit s filozofií kaligrafů.
"Pero, jimž nyní píšete tyto verše, je pouhým nástrojem. Je nevědomé, sleduje přání toho, kdo je drží. A tím se hodně podobá tomu, čemu říkáme 'život'. Hodně lidí plní na tomto světě jen nějakou úlohu a nechápou, že existuje Neviditelná ruka, jež je vede.
- - -
Všecko je tak prosté a současně tak složité! Prosté, protože stačí změnit postoj: už nechci hledat štěstí. Od nynějška jsem nezávislá, vidím život svýma očima, a ne pohledem druhých. Chci pouze dobrodružství, že žiju.
A zároveň složité: proč nechci hledat štěstí, když mě druzí učili, že je to jediný cíl, který má smysl? Proč se mám odvážit na cestu, na kterou se druzí neodvažují?
Ostatně, co je to štěstí?
Láska, odpovídají. Ale láska nikdy nepřináší a ani nepřinesla štěstí. Právě naopak, je vždycky úzkost, bitevní pole, spousta probdělých nocí a otázek, jestli jednáme správně. Skutečná láska znamená extázi a agonii.
Tak tedy klid. Klid? Vidíme přece, že Matka nikdy není v klidu. Zima zápasí s létem, slunce a měsíc se nikdy nesetkají, tygr honí člověka, ten se bojí psa, který honí kočku, ta zase honí myš, která poleká člověka.
Peníze přinášejí štěstí. No dobrá: takže všichni lidé, kteří mají dost na to, aby žili na velké noze, by mohli přestat pracovat. Ale oni jsou horlivější než dřív, jako by se báli, že o všecko přijdou. Peníze přinášejí další peníze, to je pravda. Chudoba může přinášet neštěstí, ale opak neodpovídá pravdě.
Dlouho jsem v životě hledala štěstí - teď však chci radost. Radost je jako sex; začne a skončí. Chci potěšení. Chci být spokojená - ale štěstí? Do téhle pasti už se nechytím.
Když jsem pohromadě s nějakými lidmi a rozhodnu se je provokovat jednou z nejdůležitějších otázek naší existence, každý říká: "Jsem šťastný". Pokračuji: "Vy ale nechcete mít víc, nechcete dál růst?" Každý odpovídá: "Jistěže". Naléhám: "Pak se ale nedá mluvit o štěstí." Všichni to raději zamluví.
- - -
"Všechno, co nás obklopuje, je Univerzální Touha. Není to štěstí, je to touha. A touhy jsou vždy neúplné - jakmile se vyplní, už to nejsou touhy, není-liž pravda?"
- - -
"Žádala jsem tě, abys nic neříkala. Prostě věř - o ničem nepochybuj. Žiješ a tahle svíčka je jediný bod tvého vesmíru - tomu věř. Zapomeň navždy na myšlenku, že cesta je způsob, jak dojít k nějakému cíli: ve skutečnosti každým krokem docházíme. Opakuj si každé ráno:'Došla jsem.' Uvidíš, že bude mnohem snadnější být v kontaktu s každou vteřinou dne."
...
Nyní se opět zeptej svíčky:'Kdo nejsem já?'
"Pravděpodobně si si odpověděla: nejsem spokojený člověk. Nejsem typická matka rodiny, která se stará o dítě, o manžela, o to, jak mít dům se zahradou a místo, kde lze každé léto strávit prázdniny. Uhodla jsem? Můžeš mluvit."
"Uhodla."
"Tak jsme na správné cestě. Jsi - tak jako já - nespokojený člověk. Tvoje 'realita' se neshoduje s 'realitou' druhých lidí. A bojíš se, že tvůj syn půjde stejnou cestou, viď?"
"Ano."
"Přesto však víš, že nemůžeš přestat. Bojuješ, ale nedokážeš potlačit své pochybnosti. Podívej se dobře na tuhle svíčku: v tomto okamžiku je to tvůj vesmír; přitahuje veškerou tvou pozornost, trochu osvětluje tvé okolí. Dýchej zhluboka, zadrž vzduch v plicích, jak nejdéle budeš moci, a vydechni. Opakuj to pětkrát."
Uposlechla.
"Tohle cvičení mělo zklidnit tvou duši. Teď si připomeň, co jsem ti řekla: věř. Věř, že jsi schopná, že už jsi došla, kam jsi chtěla. V určité chvíli svého života, jak už jsi mi vyprávěla odpoledne u čaje, jsi podle svých slov změnila chování lidí v bance, protože si je naučila tančit. To není pravda. Změnila jsi všecko, protože ty jsi změnila svou realitu tancem. Uvěřila jsi historce o Vrcholu. ... Ráda si tančila, věřila jsi tomu, co jsi dělala. Nelze věřit něčemu, co nemáme rádi, rozumíš?
Athéna přikývla ...
"Víra není touha. Víra je Vůle. Touhy jsou vždy něčím, co má být vyplněno, Vůle je síla. Vůle mění prostor kolem nás, tak jako jsi to udělala s prací v bance. K tomu je však zapotřebí Touhy.
Soustřeď se na svíčku, prosím!
...
"Musela," odpověděla jsem "Aby sis uvědomila, že nejsi sama, že i jiní jsou ve styku s tím, s čím jsi ve styku ty. Už jenom tohle vědomí ti umožní věřit.
"Věřit čemu?"
"Že jsi na správné cestě. A jak jsem řekla dřív: každým krokem docházíš."
...
"... Až se vrátíš do Dubaje, najdi si žáka nebo žákyni."
"Mám učit tanec nebo kaligrafii?"
"To všechno už umíš. Musíš učit něčemu, co neumíš. Tomu, co skrze tebe chce Matka odhalit."
Podívala se na mě, jako bych se zbláznila.
"Přesně tak," trvala jsem na svém. "Proč jsem tě žádala, abys zdvihla paže a zhluboka dýchala? Aby sis myslela, že vím víc než ty. Ale to není pravda; chtěla jsem tě tím vytrhnout ze světa, na který jsi zvyklá." ...
Až začneš vytvářet rituály, které by měl vykonávat tvůj žák, budeš vedena. Tak začne tvé učednictví, jak říkal můj ochránce. Jestli chceš brát moje slova na vědomí, tak dobře. Jestli nechceš, žij dál jako dosud, a nakonec narazíš na zeď zvanou 'nespokojenost'."
...
"Uč lidi, aby byli jiní. Nic víc!" volala jsem, když se taxík vzdaloval.
Tohle je radost. Štěstí by znamenalo spokojit se se vším, co už mám - lásku, dítě, zaměstnání. A Athéna, stejně jako já, se k tomuhle typu života nehodí.
- - -
A nepřekvapuje mě, že se o pohanské tradice zajímá stále víc lidí. Proč? Protože Bůh Otec je vždy spojován s přísností a kázní kultu. Naopak Bohyně Matka dává přednost lásce před všemi známými zákazy a tabu.
