Monogamní trvalý svazek je nejmladší formou partnerského soužití. Formálně byl poprvé uzákoněn v roce 1000 u Židů jen na zkušební dobu 1000 let - to proto, že v té době hrozily v Německu velké pogromy a ve dvou se prý utíká snadněji než ve skupině. "Když tato doba uplynula, hledal jsem na internetu studie o tom, zda se tento pokus osvědčil nebo nikoli," říká Petr Weiss a pokračuje: "Našel jsem legitimní zdroje, podle kterých se odborníci nad daným tématem skutečně sešli, nicméně závěr byl takový, že zkušební doba 1000 let je moc krátká, a tudíž bude o dalších 1000 let prodloužena."
U křesťanů je uzákonění monogamních svazků ještě mladší. Došlo k němu až na Tridentském koncilu v roce 1563. Monogamní manželství tehdy bylo koncipováno především z důvodu ochrany otcovství. Obava to není úplně lichá: jak se ukazuje, nemalé procento dětí (některé zdroje uvádějí až 20 %) má jiného otce, než je manžel matky. Není tajemstvím, že tam, kde je to jen trochu možné, usiluje řada mužů o polygynii. Prostě touží mít doma harém. Zeptejte se - sami to uslyšíte, budou-li muži upřímní. Skutečnost, že většina má doma jen jednu ženu, je podle odborníka určena spíš zákony než lidskou přirozeností. Proto tolik mužů, ale i žen utíká k nevěře - utíkají k přirozenosti a zároveň se tím "zbavují" pocitu viny, pokud flirtují třeba přes web. Když muž například na seznamce říká, že je zadaný a má na profilu fotku své ženy, nemůže mu přece nikdo vyčítat, že ji chtěl podvést. Zní to šíleně, ale danému člověku to zřejmě uleví.
zdroj:
