"Pane," řekl jsem, když jsem se konečně dokázal modlit. "nejsem přibit na tomto kříži a ani Tebe tu nevidím. Na tom kříži nevisí nikdo, a tak to musí zůstat navždy, protože čas smrti už pominul a ve mně nyní procitá bůh. Ten kříž byl symbolem nekonečné moci, kterou všichni máme a kterou člověk ukřižoval a zabil. Ta moc teď opět procitá k životu, svět je spasen a já jsem schopen konat zázraky. To proto, že jsem prošel cestou obyčejných lidí a u nich jsem nalezl Tvé vlastní tajemství. I Ty jsi šel cestou obyčejných lidí. Přišel si nás učit, čeho všeho jsme schopni, a my jsme to nechtěli přijmout. Ukázal jsi nám, že moc a sláva jsou v dosahu každého člověka, a toto náhlé zjevení naší schopnosti bylo na nás přílíš silné. Ukřižovali jsme tě ne proto, že necítime vděčnost k synu Božímu, ale proto, že jsme se velice báli přijmout svou vlastní schopnost. Ukřižovali jsme tě ze strachu, že se proměníme v bohy. Čas a tradice způsobily, že jsi se opět stal jedním vzdáleným božstvem, a my jsme se vrátili k našemu lidskému údělu.
Být šťastný není žádný hřích.
