Během těch krátkých někoilka tisíc let o doby, co zbloudil od způsobu života, ke kterému ho evoluce přizpůsobila, dokázal nejenom zničit přirozený řád celé planety, ale i pověst bytosti s evolucí výborně vyvinutým rozumem, který její chování po miliony let řídil. Mnohé z toho člověk nařušil teprve nedávno, spolu s tím, jak jsou poslední zbytky našich instinktivních schopností postupně odstrańovány a podrobovány nechápavému pohledu vědy. Stále častěji zkratuje svůj vnitřní smysl pro to, co je pro něj nejlepší, protože nechal intelekt, aby řídil jeho konání. A intelekt toho o opravdových potřebách nikdy moc nevěděl.
Tak například rozhodování o tom, jak zacházet s miminkem, není věc našich rozumových schopností. Znamenitě vyvinuté a jemné instinkty specializované na každý detail péče o dítě jsme měli dlouho pžedtím, než jsme se vůbec stali něčím podobným homo sapiens. Ale my jsme se rozhodli tyto dlouho uchovávané znalosti zmařit tak důsledně, že teď na plný úvazek zaměstnáváme badatele, aby nám objasnili, jak se máme chovat vůči dětem, k sobě navzájem i k sobě samým. Není tajemstvím, že se odborníkům nepodařilo najít způsob, jak šťastně žít. A čím méně se jim to daří, tím více se pokoušejí přenést problém do oblasti rozumu. a to. co rozum nemůže pochopit a kontrolovat, si vůbec nepřipouštět.
Intelekt si nás docela slušně podřobil. Náš vnitřní smysl pro to, co je pro nás dobré, byl nahlodán do takové míry, že si skoro neuvědomujeme, že vůbec pracuje, a skoro už neumíme rozlišit autentický podnět od neautentického.
