Abychom správně pěčovali o své děti a nejbližší musíme nejprve umět pečovat sami o sebe. Chceme-li například nakrmit kojence mlékem, pak je bezesporu nejlepší, když ho dostane z našeho prsu. A aby miminko toto mléko nasytilo, musí být sytá i maminka. Jinými slovy, když chceme čehokoliv ve výchově dosáhnout, měli bychom se nejdříve snažit dosáhnout toho sami u sebe. Vychovávat dítě slovy "to dělej tak, to nedělej" je, jako bychom ho nevychovávali vůbec. Dítě nikdy nebude poslouchat, a když , tak pouze dočasně pod výhružkou trestu. Bude odkoukávat, co vidí u nás rodičů. A podle toho se zařídí. Pakliže se chováme jinak, než přikazujeme dítěti, vyvolá to v něm zmatek, pocit nepravdy a lži.
Dítě potřebuje vlastní zkušenosti. Přehnané hlídání dítětě, aby si neublížilo, není na místě snad nikdy.
...
Moje dcera nutně chtěla ochutnat můj horký čaj. Říkala jsem ji: "Pozor, je to příliš horké, nedá se to ještě pít." Pro mne ale zas tak horký nebyl, já ho pila, takže jak jí to vysvětlit, že já mohu a ona ne? Začala se vztekat, a tak jsem jí hrnek s čajem nabídla. Usrkla a zjistila, že je nepříjemné pít tak horký čaj. Od té doby se nejdřívě zeptá "Au au?" Je jí osmnáct měsíců.
