Tato kniha se dotýká bolestivých témat. Pokud nemáte děti, zjistíte, jak odlišné mohlo být vaše dětství. Jak to, co jste považovali za normální, smutně ovlivnilo vaši šanci být šťastni v dospělém životě.
Pokud děti máte, zjistíte, že zatím žádná z výchovných knih, žádný z odborníků v oboru péče o dítě ani vaše tchýně vám nenabízejí takové informace, které by zaručovaly šťastné soužití s dětmi.
Tato kniha v sobě totiž skrývá tolik, co jihoamerický prales. Já jsem po první expedici, tedy po prvním přečtení, tušila, že jsem našla odpovědi na otázky,které jsem ještě dokonce ani nestihla zformulovat. Pokusila jsem se některé postřehy uplatnit v životě. Ale coby prvorodička jsem se tenkrát jen zmítala mezi tím, co tvrdili odborníci (chytré knihy, prodní asistentky nebo dětský lékař), a tím, co jsem cítila.
Z každé expedice-četby jsem si odnášela více a více. A na mých dětech je to poznat. Druhé a třetí si užívaly daleko více tělesného kontaktu. Daleko více kojení podle potřeby. Daleko více nošení v šátku. Daleko více důvěry v jejich schopnosti a instinkty.
Od ostatných dětí se odlišují jen částečně. Nemohou být stejně vyrovnané jako děti Yequánů. Společnost, ve kterí vyrůstají, je vůči dětem odmítavá, až nepřátelská. Ani já, jejich máma, se nechovám vždy správně. Ale přesto se odlišují. Návštěvy se mě ptají, čím to je. Výtisků Konceptu kontinua už jsem rozdala bezpočet ...
