close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

VÝPISKY z kapitoly „TAJEMSTVÍ ČÍSLO DVA – Otroctví, či svoboda?“

5. října 2011 v 16:34 | Dr. Robert Antony |  Čo ma zaujalo
Dr. Robert Antony - Tajemství sebedůvěry

VÝPISKY z kapitoly "TAJEMSTVÍ ČÍSLO DVA - Otroctví, či svoboda?"

Mnoho lidí si myslí, že nezávislý člověk musí být nezúčastněný, lhostejný či nepřátelský vůči ostatním. Je to zcela mylná představa. Samostatný člověk, díky své nezávislosti, může druhým poskytnout dostatek soucitu a empatie, aniž by ztratil svou sebedůvěru a duševní rovnováhu. Tím, že stojí na vlastních nohou, necítí potřebu manipulovat druhými lidmi.
Většinou si myslíme, že lidi kolem nás jsou moudřejší, zručnější nebo více inteligentní. A především toto přesvědčení nám brání být sebejistí a nezávislí. Hledáme pak u druhých své vlastní štěstí i blaho. Člověk, který je takto závislý, je odsouzen hledat mimo sebe. Chce, aby lidé, vnější okolnosti nebo Bůh pro něho udělali to, co by měl pro sebe udělat on sám. Je tak nucen neustále někomu podléhat, s někým se srovnávat, soupeřit, přizpůsobovat se a manipulovat lidmi kolem sebe.

SEBEJISTOTA

Je to odvaha naslouchat svým vnitřním podnětům, které nám radí, o jaký druh úspěchu máme vůbec stát.

ROZPOZNÁNÍ A ODSTRANĚNÍ NÁVYKU BÝT NA NĚKOM ZÁVISLÝ

Pokud se na nikoho nespoléháte, nikdo vás nikdy nemůže zklamat. Nikdo nemůže zranit vaše city, učinit vás nešťastným, osamělým, rozzlobeným nebo zklamaným, pokud na nich nezávisí vaše blaho, inspirace, láska nebo motivace.

JAK PŘEKONAT POTŘEBU MANIPULOVAT

Celé dětství jste vyvíjeli schopnosti, jak udělat dobrý dojem na ostatní a ovlivnit je tak, aby vám věnovali pozornost.. Od raného dětství jste tak programovali sami sebe k závislosti na souhlasném postoji svého okolí. Nesouhlas lidí z vašeho okolí způsoboval, že jste se cítili odmítnutí. U dítěte je takové chování jistě omluvitelné, ale u dospělého je ponižující. Pokud se stále pokoušíte manipulovat druhými tak, aby "za vás udělali to, co jste schopni zcela učinit sami", nemůžete se považovat za emocionálně dospělé.

(tady celkem nesouhlasím s autorem , IMHO manipuluje např. obratem "ponižující" a těžko říct jestli je to autorem, nebo překladatelem … navíc u mne to vedlo, pak k opačnému extrému, že jsem se styděla požádat o pomoc - apropo požádat o pomoc, není to samé jako vyžadovat pomoc …)

Pokaždé, když pro někoho děláte to, co by byl určitě schopen učinit sám, je to doslova, jako byste jej okrádali. Čím více se o někoho staráte, tím více musíte být na pozoru, abyste ho nepřipravili o příležitost něco pochopit nebo něco udělat, bez ohledu na fyzické či emocionální důsledky

Neříkáme, že byste neměli pomáhat nebo dávat svým dětem, manželovi, ženě či rodině. Říkáme, že byste jim měli nechat individuální svobodu, aby dělali to, co cítí, že musejí udělat pro růst a vývoj. Pomáhejte jim tam, kde je pomoc na místě. Dejte jim lásku, podporu a uznání za jejich úspěchy. To je ten podstatný základ pro jejich osobní růst, který si nemohou poskytnout sami.

Pokud jste rodič, buďte si vždy vědom všech činů, které způsobují, že vaše dítě zůstává závislé, protože on nebo ona za takové chování draze zaplatí.

OSUDOVÉ ROZHODNUTÍ PRŮMĚRNOSTI

Z psychologického hlediska je konformita a přizpůsobivost největším prokletím lidského rodu. Člověk, který je jeho obětí, nemůže ve svém udělat nikdy nic hodnotného. Chce být úspěšný, nezávislý a zabývat se důležitými věcmi, ale jednoduše nemůže. Jeho potřeba dělat vždy jen to, co je ověřeno a vyzkoušeno, mu v tom brání.
Konformní člověk je zcela pohlcen potřebou získat souhlas okolí. Nikdy nemá dost. Běhá od jednoho člověka k druhému hledaje uznání a schválení toho, jak se chová a jak jedná.

NEUSTÁLÉ SROVNÁVÁNÍ VE VÁS VYVOLÁVÁ STRACH

Potřeba srovnávat se je příznakem nízkého sebehodnocení. Člověk, který se srovnává s ostatními, žije v neustálém strachu.

SOUTĚŽIVOST - ZABIJÁK TVOŘIVOSTI


Všechny formy soutěžení jsou nepřátelské. Povrchně se nám mohou jevit jako přátelské, ale základní motivací je vždy snaha 'být lepší' než ten druhý. Narodili jste se na tuto planetu, abyste 'tvořili', ne soutěžili. Je-li vaší základní motivací pro každou aktivitu soutěživost, stavíte se tak doslova proti sobě a vždy buďte poraženi. Chceme tím říct, že smyslem života je BÝT, ne soupeřit. Jak jeden myslitel řekl:
Jsem tu 'pro' sebe, ne 'proti' někomu!

UZNÁNÍ VERSUS CHVÁLA

Chvála

Toužíte-li po chvále, musíte neustále dokazovat svou vlastní cenu.


Nejničivější důsledek chvály spočívá v tom, že se identifikujete se svými činy. Pochvala vám vlastně říká, že jste "dobří", protože jste něco "dobrého" udělali, nebo že jste "špatní", pokud jste udělali nějakou chybu čí jednali nesprávně.

Chcete-li být zcela svobodní a sebevědomí, musíte se vymanit z této pasti neustálého vyhledávání pochvaly. Abyste se tohoto ničivého návyku zbavili, musíte přestat povyšovat druhé nad sebe sama.

Uznání

Je velký rozdíl mezi chválou a uznáním. Uznání v našem užití znamená prosté konstatování skutečnosti. Nejde ani o kompliment, ani o hodnocení. Je to jednoduše pojmenování toho, co je: uznání toho, že člověk udělal vše, co bylo v jeho silách vzhledem k jeho momentálnímu stavu Vědomí.


Když vám vaše dítě přinese květiny, neměli byste mu říkat: "Ty jsi ale hodný chlapec, žes mi přinesl květiny." Jestliže takto zareagujete, jako byste tím říkali, že by nebyl hodný, kdyby vám květiny nepřinesl. Místo toho řekněte: "Děkuji ti za květiny. Velmi si toho vážím." To je způsob, jak můžete svému dítěti projevit uznání za to, co udělal, aniž byste jej hodnotili jako osobu

Děti potřebují vědět, že zaujímají zvláštní místo v životě lidí kolem sebe. Chtějí, aby s nimi bylo jednáno jako s rovnocenými partnery; aby byly přijímány takové, jaké jsou, ne takové, jaké by měly být.


Rozdíl mezi chválou a uznáním se může zdát jemný, ale je velmi důležitý právě při budování pozitivní sebevědomé osobnosti.

OSVOBOĎTE SE OD OSTATNÍCH

Nechce se nám ztratit sympatie vlastní rodiny, přátel, spolupracovníků a známých tím, že uděláme to, co cítíme a o čem víme, že bychom udělat měli. A tak necháváme míjet příležitost za příležitostí ve strachu zaplatit cenu za vlastní osvobození. Mohli bychom uniknout, kdykoli se nám zlíbí. Podívejme se na to přímo: je to náš úkol.


Je nezbytné, abyste byli zcela zodpovědní za své fyzické i emocionální blaho. Jestliže se neosvobodíte, spoluvytváříte situaci vzájemné závislosti, která omezuje nejen ty, na které spoléháte, ale i vás. Důležitější ovšem je, že vyhovíte-li nejprve svým vlastním potřebám, získáte nový respekt svého okolí.
Nic vám nemůže zabránit v dosažení sebedůvěry, pokud o ni skutečně stojíte.


Otroctví, nebo svoboda? Volba je na vás!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama