close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

VÝPISKY z kapitoly „TAJEMSTVÍ ČÍSLO TŘI“ - Umění sebepřijetí

5. října 2011 v 16:38 | Dr. Robert Antony |  Čo ma zaujalo
Dr. Robert Antony - Tajemství sebedůvěry

VÝPISKY z kapitoly "TAJEMSTVÍ ČÍSLO TŘI" - Umění sebepřijetí

Uznání vlastní skutečné hodnoty je dalším rozhodujícím faktorem při budování sebedůvěry. Prakticky všechny vaše problémy jsou přímým nebo nepřímým důsledkem toho, jak vnímáte sami sebe. Je zřejmé, že NEMŮŽETE BÝT NIKDY LEPŠÍ, NEŽ JE VAŠE SEBEHODNOCENÍ; to znamená jak vnímáte sami sebe vzhledem k ostatním, a to závisí na vašem sebepřijetí.

Pozitivní sebehodnocení není intelektuálním přijetím vlastních schopností a dovedností. Jde o osobnostní sebepřijetí. Vytváření pozitivního sebehodnocení neznamená zvyšování osobní prestiže. Neznamená to mít se rád egoistickým způsobem. Jen si jednoduše uvědomujete, že jste skutečně jedinečným a hodnotným individuem, které nemá potřebu dělat dojem na ostatní svými úspěchy či bohatstvím. Člověk, který se neustále chlubí a honosí, má jeden z klasických symptomů negativního sebehodnocení.

ÚVODEM

Jsou tři hlavní příčiny nízkého sebehodnocení. První z nich je řada názorů, představ a hodnot přejatých od našich rodičů, které stojí proti našim vlastním záměrům. Druhou příčinou jsou nejrůznější ponížení, kterými jsme byli vystaveni během svých školních let díky falešným a zkresleným představám našich učitelů a díky takovým věcem, jako jsou testy inteligence a psychologické analýzy týkající se vhodného výběru budoucího povolání. Třetí důvod vyplývá z negativních náboženských tradic s jejich přehnaným důrazem na pocity viny a na pocity vlastní bezcennosti.

Vše začalo tím, když jste udělali svou první chybu a rodiče vám řekli, že jste "špatná" holčička nebo "špatný" chlapec. Nesprávně jste si vyložili a získali jste pocit, že to jste "vy", kdo je "špatný", ve skutečnosti však byly "špatné" pouze vaše činy. Opravdu neexistuje nic takového, jako je "špatné dítě".

Dalším zdroje, nízkého nebo negativního sebehodnocení je běžný zvyk podceňovat dítě na základě srovnávání. Když rodiče srovnávají své dítě s jeho bratrem, sestrou a obzvláště s někým mimo rodinu, způsobují, že jeho pocit méněcennosti ještě vzrůstá.

Další rodičovskou chybou je nedostateční ocenění a uznání individuální jedinečnosti dítěte. Mnoho rodičů věnuje jen málo pozornosti pocitům, touhám a názorům svých dětí.

Je velmi znepokojivé, kolik rodičů žije svůj život prostřednictvím svých dětí. Rozhodli se totiž, že jejich děti dokáží vše, po čem oni sami tajně toužili a co se jim nezdařilo, a tak nutí své děti, aby překonaly samy sebe. Chtějí od nich, aby uskutečnily jejich nerealizované vysněné cíle. Samozřejmě se tak děje na úkor dítěte.

Fyzický vzhled je další podstatnou příčinou nízkého sebehodnocení. Je významnější, než si možná uvědomujete. Mnoho mentálně, fyzicky nebo emocionálně postižených dětí trpí za svůj abnormální či nezvyklý vzhled. Tím, že jim to neustále někdo připomíná a říká, že jsou "příliš tlusté", "příliš vysoké", "příliš pomalé" atd., vybudují v sobě hluboké pocity méněcennosti, které lze překonat jen s velkými obtížemi.

Někteří rodiče si vysoce cení majetek a peníze. Dítě se s takovým postojem ztotožňuje a stává se zajatcem konzumního způsobu života, který vyžaduje stály boj a intriky.

Nyní se podívejme na další oblíbený předpoklad rodičů, který vypadá zcela nevinně. Na rozdíl od běžné představy tvrdím, že dítě, jehož výchova je postavena v první řade na principu odměny a trestu, bude zcela jistě trpět nízkým sebehodnocením. Dítěti musíme přiznat určitou osobní iniciativu, aniž by se muselo trestu obávat. Musíme mu dovolit, aby dělalo chyby, které jsou nezbytné pro jeho poučení. Jakmile se z těchto chyb a omylů poučí, je téměř jisté, že je již nebude opakovat. Bude vědět, že je zodpovědné za vše, co dělá, za úspěch i omyl. Čím dříve si to uvědomí, tím lépe!

Nejhorším aspektem naší vzájemné závislosti je, že si nízké sebehodnocení předáváme z generace na generaci.

Kromě toho, že přenášíme svůj pocit méněcennosti na děti, ovlivňujeme tím každého, s kým se setkáme. Jsme-li v pozici, kdy máme vliv na druhé, jako jsou učitelé nebo duchovní, přenášíme tuto nákazu na ty, kteří u nás hledají vedení a inspiraci.

Nízké sebehodnocení se projevuje různým způsobem a vyvolává rozmanité závislosti. Můžeme je charakterizovat jako určité prostředky a zvyky, které vytváříme, abychom unikli požadavkům každodenního života. Je to jen alibi, které nám dočasně umožní ignorovat vlastní realitu. Závažnost návyku, který jsme si zvolili, je přímo úměrná našemu pocitu méněcennosti a našem strachu vidět, kým nebo čím ve skutečnosti jsme. Závislý člověk využívá svého alibi, aby zakryl své nízké sebehodnocení před ostatními.

ZÁKLADNÍ SKLONY ČLOVĚKA S NÍZKÝM SEBEHODNOCENÍM

Obviňování a stížnosti
Člověk, který si ze zvyku stále na něco stěžuje či viní druhé, se cítí neschopný, a pokouší se povýšit sám sebe tím, že druhé lidi poníží.

Kritičnost
Když kritizujeme druhé za jejich činy, je to jako bychom říkali: "Nelíbí se mi, když já sám něco takového dělám, a proto nemohu dopustit, aby ti něco takového jen tak prošlo." Z psychologického hlediska je pravda, že u druhých nenávidíme nejvíce ty chyby a slabosti, za které se sami cítíme nejvíce provinile.

Potřeba pozornosti a souhlasu
Mnoho lidí má nutkavou potřebu získávat pozornost a souhlas svého okolí. Nejsou schopni si uvědomit a uznat sebe sama jako cenné a zcela dostatečné jedince.

Nedostatek blízkých přátel
Lidé s nízkým sebehodnocením obvykle nemají blízké přátele. Jelikož se nemají rádi, zpravidla si buď volí život samotáře, který žije stranou od ostatních, nebo se chovají zcela opačně, jsou agresivní, panovační, křitičtí a nároční.

Přehnaná touha po vítězství
Pokud jsme posedlí touhou po vítězství nebo chceme mít neustále pravdu, trpíme zoufalou potřebou dokazovat druhým svou cenu.

Přehánění určitých požitků
Přejídají se, berou drogy, přehnaně pijí nebo kouří, aby tak dosáhli dočasného smyslového uspokojení a zakryli svou emocionální bolest a zoufalou touhu po sebeodmítání.

Deprese
V depresi jsme tehdy, když jsme zcela znechuceni sami sebou a svou neschopností učinit ve svém životě to, po čem toužíme.

Rozvod
Mnoho rozvodů je přímým důsledkem nízkého sebehodnocení jednoho nebo obou partnerů. K rozvodu obvykle dochází ve vztazích, kde jeden z partnerů má silnou potřebu kontrolovat, ovládat nebo vlastnit toho druhého.

Chtivost a sobectví
Lidé, kteří jsou chtiví a sobečtí, jsou zcela ochromeni svým pocitem méněcennosti. Jsou pohlceni vlastními potřebami a touhami, které musejí uspokojit za každou cenu, aby tak vyvážili své nedostatečné sebeocenění.

Nerozhodnost a odkládání

Nízké sebehodnocení se často pojí s abnormálním strachem z toho, že uděláme chybu. Obávame se, že možná nedostojíme tomu, co od nás druzí očekávají nebo tomu, co bychom podle nás "měli" udělat.

Jiný typ člověka v této kategorii je perfekcionalista. Má podobnou osobnost, jen neustále potřebuje být "dokonalý".

Přetvářka
Lidí, kteří se přetvarují, se cítí být "horší" než ostatní. Aby zastřeli své pocity, vychloubají se svými známými, holedbají se či předvádějí takové neurotické způsoby, jako je hlasitý projev či hlučný smích, nebo se snaží udělat dojem na ostatní svými hmotnými statky.

Sebelítost
Sebelitování nebo syndrom "já chudák" plyne z naší neschopnosti postarat se o svůj život.

Necháváme druhé lidi, aby nás rozesmutnili, zranili nebo rozzlobili, protože se na ně spoléháme. Jsme na nich závislí, jelikož máme rádi jejich pozornost a sympatie. Mnoho lidí je schopno přijmout i nemoc ve snaze získat pozornost druhých.

Sebevražda
Je to nejhorší projev sebekritiky. Lidé, kteří spáchají sebevraždu, se nepokoušejí uniknout před světem, unikají sami před sebou.

NEJBĚŽNĚJŠÍ EMOCIONÁLNÍ, FYZICKÉ A PSYCHOLOGICKÉ PROJEVY NÍZKÉHO SEBEHODNOCENÍ

Emocionální
agresivita, bázlivost, posmívání, netrpělivost, vychloubání, soutěživost, arogance, snaha se zavděčit, kritičnost, chlubení se známými, odpor vůči autoritám, perfekcionismus, despotismus, panovačnost v konverzaci, odkládání, neschopnost připustit chybu, alkoholismus, silné kouření, posedlost v zálibách

Fyzické
nedbalý zevnějšek, chabý stisk ruky, oči bez výrazu, velká nadváha, povislé koutky úst, napjatost - nervozita, skleslé držení těla, slabý hlas, neschopnost dívat se druhým do očí

Psychologické
stav úzkosti, nerozhodnost, odmítání - nenávist vůči sobě, potřeba být oblíben a každým přijímán, nejistota, pocit, že stále prohráváte, posedlost pocity moci, viny, studu, lítosti, snaha mít vždy pravdu, potřeba souhlasu, pohlcení svými problémy, potřeba zvítězit, touha po penězích a prestiži, dělání toho, co chtějí druzí, zástupný život prostřednictvím dětí, TV, idolů
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama