Tedy: "Svět je plný utrpení. Kořeny všeho utrpení jsou v tužbách. Utrpení zanikne, zbavíme-li se tužeb." Teď si představuji vaše tváře. Je to úžasné. Napadá vás:" To je skvělé, to je skvělé," ale pak si pomyslíte:"Špatně. To je hrozné." Ha, ha, není to báječné? Já si totiž vzpomínám, jak jsem na to sám reagoval. Svět je plný utrpění. Výborně, správně, souhlasím. Kořeny všeho utrpení jsou v tužbách. No dobrá, v pořádku. A teď, co z toho vyvodíte? Utrpení zanikne, zbavíme-li se touhy. Tak to ze mě bude apatický robot? Chci říct, jak můžeme žít bez tužeb?
Nabídnu vám lepší interpretaci. Chci říci, že si nemyslím, že by Buddha byl tak pošetilý a hloupý, aby tvrdil, že bychom neměli mít žádné touhy. Proboha, to ne. Nebyl bych tu, kdybych nemel touhu sem přijet? Nehovořil bych k vám, kdybych neměl chuť mluvit. Ani vy byste tady nebyli, kdyby jste netoužili sem přijít a poslechnout si mě. Pokusím se to vyložit lépe.
Ve světe je plno utrpení. Kořenem utrpení je připoutání. Utrpení lze vymýtit tak, že se zbavíme připoutání. Víte, že existuje připoutání, na jehož naplnění vaše štěstí nezáleží?
Všichni máme dva typy tužeb. Toužíme po všem možném. a jsme skutečně šťastní, když se nám některé přání splní. Když se nesplní, mrzí nás to, ale nejsme nešťastní. Máme ovšem také jiná přání a ... Dobrý Bože, pokud se nám tato přání nesplní, jsme velmi nešťastní. Tomu říkám připoutání.
Z čeho myslíte, že pramení všechny konflikty? Z připoutání. Kde si myslíte, že se bere chamtivost? Z připoutání. Z čeho vyplývá samota? Z připoutání. Odkud pochází prázdnota? Správně, stejná příčina. V čem tkví původ strachu? No ne, připoutání. Žádné připoutání, žádný strach. Napadlo vás to někdy? Žádné připoutání, žádný strach. Vezměme si vás život! Žádné připoutání k životu. Žijeme rádi, ale klidně se života vzdáme.
Myslíte si, že to není možné? Víte co? Lidé toho dosáhli, takže to možné je. Chcete to dosáhnout sami? Připoutání. Je mi líto, pane, máte AIDS. Zbývá vám jen šest měsíců života. "Jen šest měsíců? Páni, to je spousta času, to je úžasné." Štěstí- Tento člověk není k ničemu připoután.
Zeptejte se typických představitelů své kultury, stejně jako já jsem se zeptal svých. Zeptejte se jich, jestli porozumí smyslu toho tvrzení: Tam, kde je láska, není touha, touha ve smyslu připoutání. Víte, co vám řeknou? "Vždyť připoutaní je láska!" Tak jsou hloupí. Čekáte, že tam naleznete život? Kdepak, tam najdete jenom smrt a utrpení.
. . .
. . .
Připoutání znamená, že tě musím mít, že bez tebe nebudu šťastný."Jestli tě nezískám, nebudu šťastný. Bez tebe nemůžu byt šťastný." Toto je recept na rozvod. Toto je recept na hádky. Toto je recept na rozpad přátelství. "Bez tebe nedokážu byt šťastný. Potřebuji tě, abych byl šťastný. Udělám všechno, abych tě získal."
. . .
. . .
Láska znamená, že jsem dokonale šťastný i bez tebe, miláčku, to je v pořádku. Přeji ti všechno dobré a nechám tě, ať si děláš, co sama chceš. Jestliže tě získám, budu mít velkou radost, a jestli ne, tak nebudu nešťastný. Co ty víš? Naučil jsem se být soběstačný. Stojím na vlastních nohou, neopírám se o tebe. A víš, když vydělám peníze, je to úžasné, ale když je nemám, nejsem sklíčený, jsem šťastný. A ještě něco. Když odejdeš, možná je to příliš brzo o tom hovořit, ale risknu to … Nebudeš mi chybět. Nebudu cítit bolest. Tam kde je lítost, není láska. Povězte mi - když se trápíte, po kom truchlíte? Čí je to ztráta? Je to sebelítost.
Anthony de Mello / Čirá radost
úryvky vybírala LadyLoba
